www.dobesovi.cz

Autor archívu

Hlíny 2018

Autor , dne 4. 3. 2019, v kategorii Aktualitky, Z domova

Podlaha v ložnici a v pokojíku, kde byly původně parkety, byla prvním počinem letošního roku na Hlinkách. Dále bylo potřeba udělat pochozím i wc2. Hned to tam vypadalo líp. Taťka nadále pracoval na elektrice, protáhl ji ven před dům, byl nainstalován nový elektroměr. Díra po starém elektroměru v Mírově pokoji bude využita jako polička. Byla dokončena dlažba na dvorku, s dlažbou před domem pomáhal Aleš. Voda ze sklepa byla vyvedena i na dvorek. Velkou jarní akcí byla výroba dřevěného domečku. Taťku to stálo to dost času a sil, ale výsledek je úžasný. Zdenda je nadšená a v domečku si často a ráda hraje. Vodárny nám nainstalovaly nový vodoměr s možností dálkového odečtu jeho stavu. Letos bylo děsný sucho a to zahradě rozhodně neprospívalo. Po čase jsme si zase vypěstovali červenou řepu a papriky (od Romči), kedlubny nám sežraly mšice úplně a špenát částečně. Máta u malin od Radky pomalu chcípá, z rozmarýny přežil jeden výhonek. Bylo celkem dost ovoce, malin a ostružin. Od obce jsme vyfasovali nový plastový kompostér. Vlivem sucha z nás letos nebyla jako tradičně cuketová velmoc, zato rajčat byl dostatek. Sklízeli jsme první rybíz a mirabelek byla jako tradičně tuna. Ořechů bylo na podzim taky požehnaně, stejně tak listí z něj. Letošní léto bylo nejteplejší v historii měření (244 let), průměrná teplota za 06 – 08 byla 22,7 stupňů Celsia. Na začátku října taťka vybetonoval garáž. Hlavní akcí podzimu však byla obávaná a dlouho připravovaná akce anhydrit. Vylití podlah v celém domě však proběhlo rychle a bez problémů. Krásná práce. Do konce roku už dům prakticky jen vysychal a těšil se, co bude dál 🙂

Napsat komentář dále...

Mladý papež

Autor , dne 1. 3. 2019, v kategorii Seriály

seriál z roku 2016

Když jsem se dočetla, že Paolo Sorentino udělal seriál a že v tom hraje Jude Law, hned jsem věděla, že to nebude jen tak nějakej seroš. A vskutku není.

Lenny Belardo se nečekaně stává novou hlavou církve a je z toho překvapen stejně jako všichni ve Vatikánu. Od začátku je jasné, že je jiný, osobitý, chová se nestandardně, chvíli jako blázen, chvíli jako svatej. Neukazuje se na veřejnosti a jede si po vlastní vlně. Přitom plný citu a soucitu, se značnou potřebou pomáhat. Prochází však silnou krizí víry a pochybuje o existenci Boha, z čehož jeho sekretář i mentor a vlastně všichni v okolí šílí. Ozývají se hlasy, volající po jeho odstranění, ale vlastně není proč, je to člověk na svém místě. Také ho trvale trápí myšlenka na to, že ho rodiče opustili a byl vychován řádovou sestrou Mary (Diane Keaton), kterou si s sebou vzal do Vatikánu. V závěru se mi pak jeho postava už nezdála tak dvojaká, jakoby se zklidnil, dokonce se vyjeví, že v průběhu svého života zařídil dva zázraky. Seriál je výborně natočený, kamera, hudba, všechno funguje a ty barvy, prostě nádhera. Nezapomenutelnou je scéna, kdy se Jude Law modlí nahý s cigaretou v ruce. A nesmím zapomenout na úvodní znělku, to je prostě majstrštyk. Nejsu žádná velká katolička a mohlo by se zdát, že je mi toto téma na hony vzdálené, ale možná právě proto mě to tak bavilo. Na letošek je ohlášená druhá řada, tak jenom tajně doufám, že nebudu zklamaná.

Napsat komentář dále...

Zdenda 2018

Autor , dne 22. 2. 2019, v kategorii Aktualitky, Zdenička

Na rok 2018 asi nebudeme vzpomínat úplně v nejlepším. V zimě Zdendě 3x prasklo ucho a pořád jsme lítali na ORL. V dubnu pro ni letěl vrutlník a byla týden v DN na neurologii. Od té doby už vlastně nic není jako dřív. Celý náš život je tím od té doby poznamenán, máme o malou strach a pořád ji sledujeme, jestli je v pořádku. Můžu říct, že s postupem času se uklidňujeme, ale pořád to nad námi visí jako strašák. Chodíme na pravidelné kontroly na neurologii a na EEG, což zatím neprobíhá moc dobře, je to nepříjemná procedura a Zdenka to moc dobře nesnáší. Bere pravidelně léky a ještě dlouho bude. Ve školce od té doby nespává, bereme ji domů po o. Kromě Ottíka a Deniska už kamárádí i s holčičkama – Adélkou a Pavlínkou. Drandí na odrážedle nebo na koloběžce, hopsá na trampolíně, jezdí s náma na kole a moc ráda si hraje na písku. Asi od poloviny roku její život významně ovlivnil britský animovaný seriál Tlaková patrola, ve kterém parta roztomilých pejsků zachraňují svět a pomáhají lidem v Adventure Bay v obtížných situacích. Stačí, aby Ryder zavolal „Všechny tlapky do centrály!“ a už to jede. Kouká prakticky jen na Tlapky, jen výjimečně se nám podaří vnutit jí nějakou jinou pohádku. Všude nosí s sebou figurky všech pejsků nebo aspoň jednoho z nich. Používá hlášky z jejich příběhů, moc dobře ví, jak funguje dron, nabiják (naviják), brýle s nočním viděním nebo tlaptulník. Taky pořád piští, kvičí nebo štěká, nedělá jenom pejska, ale i kočičku, ptáčátko nebo sovičku, které je potřeba pohladit, pochovat nebo se na ně aspoň podívat. To, že v jednom kuse provokuje Míru a zlobí s ním, nebudu ani zmiňovat. To je jasný 🙂

Napsat komentář dále...

Mirďa 2018

Autor , dne 14. 2. 2019, v kategorii Mireček

Letošní rok byl pro Míru opravdu důležitý. Úspěšně dokončil základku v Tvarohu, i když závěr této anabáze byl trochu poznamenán incidentem s pomalováním pánů prezidentů. Je to rebel 🙂 Od jaráků se každý víkend pečlivě připravoval na příjmačky na osmiletej gympl a my se mu snažili pomáhat. Dostal se do Šlapanic a myslím, že zaslouženě. Byl 21. Hlavu má dobrou, tak ať ju používá 🙂 Ve třídě jich je 31, děcka jsou ze Šlapek a z okolních dědin, ale i z Brna. Mírovi se ve škole líbí a je spokojenej, to je hlavní. Něco mu jde líp, něco hůř, musí si na to přijít sám, jak se učit a jak psát písemky. Už to není taková sranda jako dřív. Dál chodí 2x týdně na badec, absolvoval i několik turnajů. V pátek mívá skauta. Na hodech tancoval s Terkou, tím pádem už má všechny spolužačky v tomto smyslu vyřízený. V létě byl se skautem na táboře v Polné a hned poté valil na Záseku – poznávací gympláckej tábor. Téma bylo Cirkus a Míra se vrátil moc spokojenej, poznal tam nový kámoše a učitele. Na jaře chodil na rehabilitace, protože se MUDr. Růžičkovi nelíbily jeho křivý záda. Taky začal nosit rovnátka a docházíme na pravidelné kontroly ke sv. Anně. Jinak má pořád v ruce mobil nebo paří na complu. Strašně málo čte, což mně je moc líto, ale nic s tím neudělám. Mirek se ho snaží se střídavými úspěchy zaměstnávat a zapojovat do prací na baráku. Má moc rád Zdendu a moc rád ju zlobí.

Napsat komentář dále...

W Polsce

Autor , dne 10. 11. 2018, v kategorii Naše cesty

V půli října jsme s Markétou vyrazily s Čebusem do Krakova. Do toho nádherného města jsme dorazily se zastrávkami na Rohlence, v Olmiku a v Ostravě. Začalo se na Wawelu – vršku na břehu řeky Visly, kde se nachází Královský hrad a Katedrála sv. Stanislava a sv. Václava. Je to polské posvátné místo, kde byli v minulosti korunováni polští králové. Komplex je to rozsáhlý, prolezly jsme kdeco, ale stejně jsme všechno nestihly. To jsme ani neměly v plánu. Daly jsme si kafe a zákusek a musely uznat, že to místo má atmosféru. Dolů jsme sestoupily Dračí slují, kde podle legendy zabil Krak draka a dal městu jméno. Drogou (cestou) ze zámku jsme se pak s průvodkyní a se skupinou vydali kolem nádherného starobylého kostela sv. Ondřeje ulicí Grodzskou na Rynek glówny, kde člověk neví, kam dřív koukat. Jestli na nádhernej Mariánskej kostel ze 14.století se dvěma věžemi (jedna patří městu, druhá církvi) nebo na historickou tržnici. Na tomto údajně největším středověkém náměstí stojí za povšimnutí taky radniční věž, bronzová socha Adama Mickiewitze nebo kostelík sv. Vojtěcha. Nedaleko od náměstí jsme si ještě prohlídli historickou Jagellonskou univerzitu, Floriánovu městskou bránu a tzv. Barbakan, což je taky brána, ale kruhovitá, součást opevnění se zdma tlustýma 3 metry. Pak byl rozchod, kterej jsme využily k pocourání po městě, pojedení zapiekanky a posezení v kavárně. Už za tmy nás bus vysadil ve Wieliczce, kde jsme druhej den brzo hned po rozbřesku naklapali na prohlídku solnejch dolů. Doly byly v provozu od 13.století, teď už se tam netěží. Důl je 327 metrů hluboký, délka chodeb je kolem 300 km, veřejnosti jsou zpřístupněna asi 2% z nich. Byla to pecka, všude samá sůl, megavelká kaple, síně, solné jezero a sochy významných osobností ze soli. Navíc výborná a vtipná průvodkyně, hovořící plynně česko-polsky. Odpoledne jsme se ještě vrátili na skok zpátky do Krakova, do části Kazimierz, místní židovské čtvrti. Krakov super, Wieliczka super, počasí super, celkově super.

Napsat komentář dále...

Odnikud

Autor , dne 22. 10. 2018, v kategorii Filmy

Aus dem Nichts, Něm./Fr. 2017, Golden Globes – nejlepší zahraniční film, režie : Fatih Akin

Od tohoto režiséra, narozeného v roce 1973, syna tureckých přistěhovalců, který žije v Hamburku, jsem viděla filmy Proti zdi a V červenci. Oba byly super a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Na dlouho mi uvízl v mysli.

Katjin manžel je kurdského původu a to je důvodem toho, že před jeho obchodem vybuchne bomba a zabije jeho i jejich malého synka. Katja se z toho zhroutí a chce se zabít. Když už leží ve vaně, jakože se podřeže, zavolá právník s tím, že policie našla pachatele. Jsou to dva mladí nacionalisti, holka s klukem, voba v pohodě, udělali dobrou věc. Při soudu, kde bylo detailně líčeno, jaká zranění malej synek utrpěl a jak to bylo neslučitelný se životem, Katja trpí a ovládá se, co jen může. Já trpěla s ní, ale mlaďoši se usmívali a byli v klidu, jisti si, že jim nebude nic prokázáno. A nebylo. Ta hrozná bezmoc. A nenávist. A touha po pomstě. Její situace je zoufalá a bezvýchodná. Nepomáhají drogy ani pomoc rodičů a přátel. Život pro ni ztratil smysl, tak bere spravedlnost do vlastních rukou. Mlaďoši se zatím uklidí k moři a čekají, až se situace uklidní. Katja si je ale najde, vyrobí si bombu a BUM. Jiné řešení pro ni vlastně nikdy ani neexistovalo.

Diane Kruger získala za hlavní roli v tomto filmu Zlatou palmu v Cannes za nejlepší herečku.

 

 

Napsat komentář dále...

U mlýna v Kuželově

Autor , dne 15. 10. 2018, v kategorii Naše cesty

Letos na konec září vyšel prodloužený víkend, který jsme s Martinou a dětmi strávily na Horňácku. Obec Kuželov leží 3 km od Velké nad Veličkou v oblasti Moravského Slovácka na úpatí Bílých Karpat a je tam překrásně. Bydleli jsme v penzionu U větrného mlýna, který byl zařízen postaru, velké dřevěné skříně a postele, stropní trámy s knížkama, kolovrátek, Honzík spal na peci. K tomu velká zahrada s průlezkama, kam se Zdenda ve volných chvílích odbíhala vyblbnout. Hned v den příjezdu jsme si vyrazili prohlídnout ten slavnej mlejn. Společnost nám dělala Martiny sestra s děckama. Jde o mlýn holandského typu, plně funkční z roku 1842, hned vedle se nachází Expozice horňáckého bydlení. Po prohlídce jsme se vydali na asi pětikilometrovou procházku ke Třem kamenům. Bylo opravdu nádherně a kolem ty kopce, paráda. Zdenda cestu zvládala levou zadní. Tři kameny se nachází na hranicích se Slovenskem a symbolizují rozhraní tří panství (Lichtenštejni, Magnisové a Uhři). Večer jsme opíkali buřty u sestry ve Velké a na penzionu jsme si daly trochu burčáku. Druhý den jsme se vypravili do Strážnice. Naší první zastávkou byl skanzen – celkem 64 různých staveb z Moravských Kopanic, Zálesí a Horňácka – hospodářské i obytné. Dopoledne jsme ještě stihli prohlídku místního zámku. Anglickým parkem jsme došli do centra, kde jsme poobědvali a absolvovali prohlídku židovského hřbitova a synagogy. Nezapomenutelnou ji učinila postava paní průvodkyně – důchodkyně s výpadky paměti a s úžasným hlasem, který se nabála použít při demonstraci vynikající akustiky v synagoze. Cestou zpátky jsme se stavili ve Tvarožné Lhotě, jakožto méně známé příbuzné naší obce .-) V neděli jsme se ještě stavili v Uherském Hradišti v parku Rochus a na motokárách. Byl to moc povedenej víkend, díky počasí a díky Martině 🙂

Napsat komentář dále...

Náhodné foto (F5 generuje nové)

Zdenulka s náušničkama Zdenička, Anička, Adámek Na procházce na Krhoně Narozeniny Opět vinice Zuby Údolím Bílého potoka Cesta polem Arboretum Křtiny Expozice Živá voda Modrá Starý kostel v Omiši Piazza Navona