www.dobesovi.cz

Dycky sem měla takovej neodbytnej pocit, že náš Míra není moc šikovnej ani zručnej. Ale když jsem viděla, jaký nádherný výrobky přinášel ze školky, musela jsem svůj názor přehodnotit. Nevím, do jaký míry dětem pomáhají paní učitelky, ale tak jako tak je to krása a všechno si to schovám na památku. Výběr je k prohlédnutí níže, něco je normálně z hodin a něco je z kroužku keramiky, který Míra navštěvoval jako předškolák. Kdyby to někdo náhodou nepoznal, tak hned první obrázek je hrad. Následuje zápich čert a drak a korále z těstovin a dýňák. Na osmým obrázku děti zvěčňovaly Santon a Mirečkův je ten nalevo nahoře. Dále tu máme zvířátka z plastelíny. A konečně dílka z keramiky : ruka, ptáček, sova, kytka, stojánek na pastelky. Moje nejoblíbenější je však kočička, ta prostě nemá chybu 🙂

V rámci přípravy předškoláčků na první třídu probíhaly letos na jaře ve školce tzv edukativní hodiny. Protože je předškoláků hodně, byli jsme rozděleni na dvě skupiny. Prvních pět hodin se odehrávalo ve školce pod vedením nějaký učitelky z Brna. Děcka rozcvičovaly a uvolňovaly ruku, dělaly obloučky, spojovaly čárkama body, hledaly cestu bludištěm, překreslovaly obrázky podle vzoru a dělaly různý další úkoly, viz.níže. Tohle má Míra zmáknutý, tady ty logický úkoly ho baví a dělá je už dlouho. Horší pro něj bylo třeba poskládat obrázky, jak jdou logicky za sebou. Paní učitelka na děcka zkoušela i docela vysokej level s nadřazenejma a podřazenejma a mnohoznačnejma slovama a někteří to dokonce i dávali. Docela trapné bylo, jak některé maminky napovídaly, aby to náhodou nevypadlo, že mají debilní děti :-))) Na konci mně paní učitelka sdělila sladké tajemství, že je Míra ready pro školní docházku, že je sice pomalej, ale precizní. Další hodiny probíhaly ve škole pod vedením paní učitelky, která je bude učit v první třídě. Paní učitelka nám řekla mnoho užitečných informací ohledně první třídy, vyjádřila svůj nesouhlas s odklady školní docházky a zapochybovala u smyslu edukativních hodin 🙂 Děcka zase dělaly úkoly na papíře nebo seděly v kroužku a povídaly si. Ukázalo se, že Mireček se jako jedinej jmenuje po tatínkovi a  že jako jedinej nemá sourozence. Prostě exot.

Letos na Aleša absolvovali Skřítci svoji první skautskou výpravu na chatu Jelenici. O plánované akci Míra mluvil několik týdnů a nemohl se dočkat. V 9 hodin kluk s menší ostudou (Přijdeš za mnou? Za kolik to bude minut?) odjel. Být celý den bez Míry bylo velmi nezvyklé a divné. V pět hodin jsme pro něj nedočkavě jeli. Zaparkovali sme auto u cedule a kus šli pěšky, kolem byl ještě sníh. Děcka sme zastihli v běhu, lítali po lese a přeskakovali potůček, špinaví jak prasata, ale nadšení. Míra si v tom shonu ani nestihl sundat batůžek, všechno jídlo prý snědl už po cestě. Postupně se dotrousili i ostatní rodiče. Opekli jsme si špekáčky a nevycházeli z údivu, co všechno tahal gurmán Martin Školák z batohu a dával na oheň! Zanedlouho nám začala být zima, a tak jsme se vydali k domovu. Cestou jsme míjeli Letce, jak se pokoušeli dostat zapadené auto z podmáčené louky.

A máme tu další noc kostelů. Tentokrát jsem navštívili kostely dva, první v Blažovicích (kostel Nejsvětějšího Srdce Páně) a druhý v Pozořicích (kostel Nanebevzetí Panny Marie). Mira se s náma opět vyšplhal do věží obou kostelů. Věže byly nakonec celkem tři, protože v Pozořicích mají dvě kostelní věže.

V kostele v Blažovicí jsme našli zmínku o Tvarožné: (dále…)

Uprostřed Vaňkovky jsem narazil na červené závodní Ferrari. Tak jsem si říkal, že by se mohlo líbit i našemu Mirďovi a že ho vezmu do Brna. Druhý den tam stál i stánek s logem Masarykova okruhu. Chystaly se na víkend závody Ferrari! Tak jsme šli. Mirďovi první závody a moje vlastně taky 🙂 Vyrazili jsme až v sobotu odpoledne, protože jsme chtěli jít jenom na hlavní závod. Po zaplacení vstupného jsme se natěšení rozběhli k hlavní bráně. Pán od pokladny nás volal zpět, prý bych měl vzít klukovi ucpávky do uší. Nechápal jsem ze začátku proč potřebuje ucpávky, ale hned po startu první skupiny aut to bylo jasné. Koukl jsem okolo, ucpávky měla v uších jenom malá holčička v řadě vedle nás, ostatní si to užívali se vším všudy.

Letošní jarní besídka se konala ve čtvrtek 21.3.2013 a opravdu se vydařila. V první části nastoupily starší děti do půkruhu a zpívaly a říkaly básničky a hrály na flétničky. Míra předvedl spolu s Lukáškem Odstrčilem velmi zdařilou verzi pěkné jarní písničky Okolo Frýdku cestička. Dokonce dali obě sloky 🙂 Na druhou polovinu besídky zůstaly jenom děti, které navštěvují intenzivní angličtinu. Měli připraveno pásmo písniček a říkanek na jednotlivá písmena abecedy. Paní učitelka Simonka je při tom doprovázela na klavír. Nejdůležitější byl náš Míra, kterej ukazoval příslušná písmenka. Měli to moc pěkně secvičený a my rodiče jsme se dmuli pýchou, jak strašně šikovný máme děti. Mireček měl D – Days of the Week. Po skončení besídky jsme s dětma ve vedlejší třídě vyráběli velikonoční věnce. Já osobně na takovýhle rukodělný akce moc nejsu, ale nakonec jsme to s Mírou nějak zvládli. Bylo to moc bezva odpoledne.

A is for apple

A is for arm

A is for Africa

A is for all 🙂

Zdědili jsme po Katčiným Andrejkovi lyže i s lyžákáma, což bylo znamení, že už by se měl kluk naučit lyžovat. Chtěla jsem tak učinit v NMNM na Harusáku, ale pořád nám do toho něco lezlo – nebyl sníh, moc mrzlo, kluk kašlal, MS v biatlonu apod. Už už se zdálo, že to prokaučujeme, ale přišel 10. březen, na Harusáku poslední zbytky sněhu a venku kolem nuly. Když ne teď, tak nikdy. Tak jsme jeli. Přihlásili jsme Míru na dvě hodiny do lyžařské školičky s instruktorem Ondrou. Začátky byly těžké, kluk padal, nohy se mu motaly, ale vydržel a po chvíli už byly vidět ty pokroky. Na vleku v pohodě, plužil, dělal obloučky kolem panďuláků, zastavil. Na konci nám Ondra řekl, že je kluk šikovnej a že máme ještě přijet. Míra byl úplně hotovej, ale říkal, že ho to bavilo a že bude příště zase lyžovat.

Mezi dárky od Ježíšky (vánoce 2012) našel Mirďa interaktivní mapu světa. Učí se na ní názvy hlavních měst, jakým jazykem se v dané zemi mluví, jestli je země v Africe nebo Evropě atd… Nejvíc ze všeho ho baví vlajky. Zná je už úplně všechny hlavní města i vlajky států! Proto jsem se rozhodl, že mu je umístím na náš web 🙂 a tady jsou: (dále…)

17. ledna v odpoledních hodinách proběhl v ZŠ Tvarožná zápis dětí do první třídy. Tvaroženská škola je malá, něco kolem padesáti dětí 1. stupně, malotřídní. K zápisu se dostavilo celkem 17 dětí, takže paní ředitelka jásala, že nebudou muset být spojeni a že se bude v takovém počtu dobře pracovat. Možná ještě někdo odpadne z důvodu odkladu nebo nástupu na jinou ZŠ, ale i tak to bude bezvadný, že jich bude tolik a snad budou i dobrá parta, jsou to vesměs děcka z jedný třídy ze školky. My rodiče jsme v jedné třídě vyplňovali lejstra s paní ředitelkou a děti si hrály ve vedlejší třídě, kde je postupně proklepávala druhá učitelka a dávala jim záludné otázky. Mireček byl pochválen, že všechno věděl  a bylo mi sděleno sladké tajemství, že z něj pravděpodobně nikdy žádnej malíř nebude. Pořád dokola, jakmile nemaluješ, tak to je opravdu na pováženou 🙂 Děti dostaly na památku dáreček od starších dětí a myslím, že se většina z nich do první třídy těší. Míra taky, konečně si bude moct někde v klidu číst 🙂

Vánoční besídky patří každoročně k tomu nejlepšímu, co se ve školce děje. Letos se jí chca nechca účastnil i Míra, stejně jako všichni ostatní předškoláci. Těch je letos požehnaně, celkem 21. Někdo pravda chyběl, ale i tak jich byla spousta. Děti zpívaly koledy, některé za doprovodu klavíru, proběhly taky nějaký básničky a různý říkanky s vánoční tematikou. Měly to moc pěkně nacvičený a vůbec to nepletly. Došlo i na Laurinčinu chvojku. Míra jako jeden z mála neměl sólo, ale myslím, že to na něm nezanechalo žádný následky. Poté následovala one man show čertíka, jehož jméno jsem zapomněla a jež byl velice zábavný. Nutil děti tančit a blbnout a vymýšlel jim různé soutěže, některé i s rodiči. Soutěže s maminkama se zúčastnila Martina L. a soutěže s tatínkama všichni tři přítomní tatínci. Vrozená skromnost mi nedovolí se pochlubit, že duo Dobeš st. a Dobeš ml. svou disciplínu s přehledem vyhrálo. O týden později vystupovali naši mladí se stejným programem na Svoboďáku. Jmenovalo se to Ladovy Vánoce a děti musely být dobově oblečené, s čímž nám pomohla teta Hana. Děkujeme. Děckám to moc slušelo a krásně zpívaly a my rodiče jsme se dmuli pýchou.