www.dobesovi.cz

Naše cesty

Dobešovi v UH

Autor , dne 5. 7. 2018, v kategorii Aktualitky, Naše cesty

V Uherském Hradišti a okolí jsme strávili pár dní na počátku května. Společnost nám dělali Gallovi a bylo to s nima moc fajn. Ubytováni jsme byli v centru, odkud to bylo všude blízko. Přes den se jezdilo na kole různými směry, odpoledne jsme šli vždy buď já nebo taťka spát se Zdendou. Večery jsme pak trávili procházkami po městě. V Hradišti jsem nikdy nebyla a musím říct, že to je pěkné město, hlavním náměstím je Masarykovo s kašnou s piniovou šiškou nahoře a kostel sv. Xavera. Kolem staré radnice se dá snadno dojít na Mariánské náměstí, jemuž jak název napovídá vévodí mariánský morový sloup. Odtud už byl jenom skok kolem Slováckého divadla k řece Moravě k přístavišti. Plavbu lodí si necháváme v záloze pro další období. Ale jelikož jsme hlavně sportovci, zajímavější pro nás byly naše cyklovýlety. Prvního dne se jelo na jih, směr Kunovice, kolem letiště a přes nýtovací most v Kostelanech a dál podél řeky Moravy zpět. Druhý dne jsme vyrazili na východ Prakšickou vrchovinou. Navštívili jsme rozhlednu Rovnina a šusem sjeli do Hradčovic, Vlčnova a Hluku, kde jsme kvalitně poobědvali. A zpět opět podél Moravy. Posledního dne nás čekal Baťův kanál. Napojili jsme se na něj hned za Hradištěm a dorazili tak až ke Spytihněvi, kde se u malé vodní eletrkány spojil s Moravou. Lehce jsme se občerstvili v autokempu Pahrbek a pak už to byl jenom kousek do Napajedel, kde jsme poobědvali v Pivovaru Chmelnice. Dali sme si místní pivo, děcka si zablbli na hříšti, spokojení byli všichni. Domů se jelo stejnu cestou, příjemnou a pohodlnou. Kola se nám i letos náramně vyvedly a už teď se těšíme na příští rok.

Napsat komentář dále...

Dobešovi v HU

Autor , dne 23. 6. 2018, v kategorii Aktualitky, Naše cesty

Letošní jarňáky jsme nestrávili ani u moře, ani na horách, ale v Maďarsku. Jako dopravní prostředek nám skvěle posloužil vlak, pohodlný, vyhřátý, s připojením k internetu. České dráhy – národní dopravce. Konec reklamy. Budapešť je krásná, kdo tam byl, dá mi jistě za pravdu. Hotel jsme měli kousek od nádraží Nyugati, kde nás vlak krátce po poledni vysadil. Hned jsme se nedočkavě vydali na průzkum okolí – nejen, abychom zjistili, kde a za kolik se budeme stravovat, ale taky nasát atmošku. Bazilika sv. Štěpána (pojmenovaná na počest 1.uherského krále Štěpána, nejvýznamější duchovní stavba v Maďarsku), Tlustý policista (socha z roku 2008, hladí se mu panděro pro štěstí), Széchenyiho řetězový most přes Dunaj (ve skutečnosti je visutý), Malá mořská víla (sedí na kandelábru a pohlazení po koleni přinese štěstí), Dunajské boty (připomínka masakru Židů vhozených za války do Dunaje), Parlament (nejrozlehlejší budova Maďarska – 268 m dlouhá, 691 místností, výška kupole 96 m), socha poručíka Colomba v životní velikosti z roku 2014 včetně psa 🙂 Další den jsme pokračovali v prohlídce města opačným směrem – po slavné Andrássyho ulici jsme se dostali přes Náměstí hrdinů (sloup uprostřed s archandělen Gabrielem je 36 m vysoký, kolem v půlkruzích králové a vůdci z maďarské hisorie) do městského parku, kde se nachází termální Széchenyiho lázně (prameny mají cca 75 stupňů a vyvěrají z hloubky 1256 m), hrad Vajdahunyad, socha tajemného Anonymouse (pro štěstí se sahá na pero, co drží v ruce) a v zimě také kluziště. Zpátky na Oktogon jsme se svezli metrem, a to jeho nejstarší linkou – žlutou M1. Stanice byly vykachlíkovaný, do vagónů táhlo a různě to v nich skřípalo, ale byl to zážitek. Koleje nejsou uloženy moc hluboko, cca do 5ti metrů a třese se zem, když podzemní dráha projíždí. Poslední den našeho pobytu jsme se vydali do Tropicaria. Jde o největší mořské akvárium ve střední Evropě (3000m2) s vyhlídkovým tunelem, kde jsme nemohli spustit oči z až dvoumetrovejch žraloků. Součástí je i tropický prales, kde bylo nesnesitelný vedro a co chvilku se tam setmělo, zablýsklo a sprchlo 🙂

Napsat komentář dále...

Cyklovýlety 2017

Autor , dne 12. 10. 2017, v kategorii Naše cesty

I letos jsme hodně jezdili na kole, taťka je vášnivým cyklistou, Míra neprostestuje, mě to taky baví a Zdenka nemá žádný rozhodovací pravomoci. Naštěstí jí delší sezení v cyklosedačce nevadí a nezlobí. Samozřejmě to nepřeháníme a často zastavujeme, aby se malá trochu proběhla a nebyla z toho kodrcání naklepaná jako řízek. Ze všech letošních cyklovýletů jsem vybrala ty, z kterých máme nějaký fotky 🙂
Výlet do Brna jsme podnikli v půlce července, když byl Mirďa na skautském táboře. Bylo hodně teplo a my to vzali z Tvarožné polem do Telnice, kde jsme si dali zmrzku. Polračovali jsme přes D1 a Rajhradice k řece Svratce a kolem Olympie k jejímu soutoku se Svitavou a pak pořád dál a dál mezi mrakama cyklistů a inlajnistů do Komárova, kde jsem vyšplhala na rozhlednu a Zdenka se sklouzla na klouzajdě. Zpátky jsme to vzali přes Stránskou skálu a Podolí. Celkem 47 km.
Následující týden proběhl další výlet, tentokrát jsme již byli v plném počtu. Autem do Hustopečí, odtud brutálním kopcem na Žebrák (293 m n.m.) a vinicema do Strachotína na chutný oběd. Následovala pěkná projížďka po hrázi novomlýnské nádrže do Pavlova a do Zaječí, kde jsme se občerstvili v restauraci U kapličky a vylezli na nedalekou rozhlednu Dalibor. Cesta zpět na Hustopeče se mně zdála nekonečná, ale v místním Hradním pivovaru, otevřeném v roce 2015, jsem si spravila náladu. Toho dne to bylo 39 km.
A do třetice zmíním dva výlety, které jsme absolvovali během našeho pobytu u tety ve Vojnicích. První trip vedl přes Náměšť na Hané, lesem směr Krakovec, dále Laškov a krásným Terezským údolím zpátky. Dalšího dne jsme i tetou Veronikou vyrazili Litovelským Pomoravím do Litovle a zpátky přes obec Cholina. Zde jsme s Veronikou a Mírou navštívili zajímavé Hanácké muzeum, zatímco tata a Zdenka spali před muzeem na lavičce 🙂

Napsat komentář dále...

Dovolená v Biogradu

Autor , dne 5. 9. 2017, v kategorii Naše cesty

Biograd na Moru je příjemné městečko asi 30 km od Zadaru, kde jsme letos strávili dovolenou a kde se nám moc líbilo. Žije zde asi 5 500 obyvatel, bylo založeno již v 10.století a český překlad je Bílé město na moři. Češi sem jezdí už od roku 1920 a vědí proč. První polovinu naší dovolené jsme strávili v apartmánové oblasti poblíž kempu Soline, kus od města, byl zde klid a hezké koupání. Na zbytek pobytu jsme se přesunuli do města, téměř do centra, a to kvůli badmintonovému kempu, kterého se účastnil Míra. Bydleli jsme v pěkně vybaveném apartmánu, taťka měl separé v mezipatře s vlastní koupelnou a vlastním oknem do patia, kde jsme se večer scházeli se zbytkem skupiny a bavili se. Na ne moc dobré jídlo jsme chodili do restaurace Jelena a nedaleko byla i sportovní hala, kam jsme malé badmintonisty doprovázeli na tréninky. Jejich součástí byla i ranní rozcvička a odpolední trénink ve venkovním bazénu, který se nacházel na městské pláži a kde jsme jednou narazili i na zápas ve vodním pólu. Ve volném čase jsme chodili do upraveného centra města, které se nachází na poloostrůvku mezi marínou a městskou pláží. Ta se jmenuje Dražica a bylo zde dycky strašně narváno. Samozřejmě jsme se hodně koupali, v posledních dnech jsme si oblíbili pláž směrem na Pakoštane, muselo se tam sice jet autem, ale stálo to za to, bylo tam moc krásně. Zdenka si na vodu rychle zvykla a Míra, to už je zkušený plavec. Měli jsme i čas zajet se podívat do Zadaru, pátého největšího města Chorvatska. Bylo tady na co koukat, jde o historicky velmi bohaté město. Za všechny památky bych jmenovala kostel sv. Donáta už z 9.století ve tvaru rotundy, hned vedle se nachází antické fórum a obrovská katedrála sv. Anastázie. V hicu jsme došli až k unikátním  mořským varhanům, kde jsme poseděli a zaposlouchali se do tónů, které vydávají ve schodech zabudované píšťaly po nárazu vln. Po zadarské hlavní ulici zvané Kalelarga jsme doklapali k Národnímu náměstí s městskou lodžií a strážnicí. A nesmím zapomenout na taťkův cyklovýlet kolem Vranského jezera, kterému je věnován samostatný článek níže. Letošní dovča se povedla – 1*.

Napsat komentář dále...

Okolo Vranského jezera

Autor , dne 30. 8. 2017, v kategorii Naše cesty

Letos jsme na dovolenou vyrazili s naším Mírou do Biogradu na Moru, kde se konalo soustředění badmintonistů. Kousek od místa pobytu se nachází Vranské jezero, které mě lákalo k cyklovýletu. Navíc jsem už týden neseděl na kole. 🙂 Naštěstí jezero lákalo k projížďce i další 3 cyklisty. Půjčoven kol bylo v Biogradu několik, tak proč to odkládat. Objednali jsme si na ráno 4 kola, která jsme se nechali přistavit ke snídani. Pohled na kola byl vcelku žalostný – dvě dětská a dvě horská kola s ruznými poruchami. Navíc žádné z nich nemělo držák na láhev a o nějaké výbavě se nám mohlo jen zdát. Vrátili jsme kola s tím, že se zastavíme pro vyhovující kola v půjčovně 😀 Později se ukázalo, jak jsme byli naivní. V půjčovnách byla kola v ještě horším stavu. Sehnat 4 funkční kola byl docela oříšek. Nakonec jsme v jedné půjčovně zapůjčili první dvě kola (každé 100 kun) a další dvě ve druhé půjčovně na druhém konci městečka (po 110 kunách). „Moje“ kolo mělo volná řidítka. Co už, nějak si poradím sám, půjčím si nářadí, jednoduše dotáhnu dva šrouby a pojedeme. A ejhle, ani jedné půjčovně šroubováky něměli! Půjčovna kola neopravuje. Nakonec jsme narazili na opravnu kol. Vítězně jsem vstoupil do opravny, jestli by mi nepůjčil šroubovák a první co jsem zaslechl bylo „twenty kuna“. Zasmál jsem se a odjel s tím, že narazíme na někoho s nářadím. Po 4 kilometrech (v Pakoštane) a asi pěti cyklistech jsem narazil na prvního, který měl v brašně imbusový klíč.
Cestou jsem udělal pár fotek. Kousek od Benkovače na pár místech hořelo, tak jsme to měli i s divadlem (jestli se požáru dá říct divadlo).

Zde jsem zaznamenal naši trasu
a tady je vizualizace

A fotky tady 🙂

Napsat komentář dále...

Třeboň hlavně kolmo

Autor , dne 15. 6. 2017, v kategorii Naše cesty

Druhý květnový prodloužený víkend jsme strávili v sedlech našich kol v krásném jihočeském městě – Třeboni. První den jsme jeli na sever, mezi rybníky Ženich a Nový Vdovec jsme projeli k památníku Emy Destinové a do Stráže nad Nežárkou, kde slavná pěvkyně pobývala. Zámek byl uzavřen, tak jsme zde alespoň poobědvali. Pokračovali jsme kolem zámku Jemčina až k hrázi rybníka Rožmberk (největší rybník v CZ, 489 ha) a k pomníku Jakuba Krčína. Chvíli jsme jeli po hrázi, potom jsme kličkovali kolem Zlaté stoky a Třeboňských roubených seníků až do města. Večer jsme se prošli po městě a znaveni ulehli. Druhého dne nám počasí moc nepřálo. Od rána bylo zataženo, ale my nejsme z cukru. Poprvé jsme zmokli již za městem u nádherné Schwarzenberské hrobky. Cyklostezka Okolo Třeboně nás dále vedla kolem obce Majdalena do Suchdolu nad Lužnicí, kde bylo všechno zavřený. Po obědě v obci Tušť jsme opět zmokli v lesích u Chlumu u Třeboně. Naštěstí jsme měli možnost se schovat v krmelci. Pokračovali jsme blátivými cyklostezkami kolem rybníku Výtopa a Starý hospodář zpět do Třeboně. Přijeli jsme špinaví jak prasata, ale spokojení. Poslední den jsme strávili prohlídkou města. Pořád se honily mračna, ale už nepršelo. Prošli jsme Hradeckou bránou na náměstí, kde jsme si prohlídli kašnu s rybičkami, barokní mariánský sloup, renesanční zámek, historické domy a krásně opravený Dům Štěpánka Netolického, kde sídlí Centrum rybníkářského dědictví. Kluci si vyběhli na vyhlídkovou věž Staré radnice. Svinenskou bránou se sgrafitovou výzdobou a pak i bránou Novohradskou jsme se dostali kolem městských hradeb na hráz rybníka Svět. Vybudoval ho na konci 16.století Jakub Krčín z Jelčan a má rozlohu 215 ha. Při procházce po hrázi jsme kromě spousty vody a cyklistů viděli i sádky a budovu městského pivovaru Regent, založeného již v roce 1379. A pak ? Pak už sme valili dom 🙂

Napsat komentář dále...

Ostrava !!!

Autor , dne 27. 5. 2017, v kategorii Naše cesty

Celých dlouhých 15 let jsem si musela počkat na to, až mě taťka konečně vezme do města svých studií – Ostravy. Může za to hlavně Mireček, který se připravoval do vlastivědy na referát. O tomto bývalém ocelovém srdci republiky v centru rázovitého regionu jsem neměla přehnaná očekávání, ale byla jsem překvapena. Město bylo upravené, se spoustou lákadel a zajímavých míst k prohlédnutí. Zaparkovali jsme u obchodního cetra Karolína a kolem divadla Antonína Dvořáka se lehce dostali k obrovské novorenesanční Katedrále Božského Spasitele, po Velehradě druhému největšímu kostelu na Moravě. Vyčasilo se, my odhodili svršky a pokračovali odvážně kolem slavné Stodolní ulice, kde bylo po ránu samozřejmě mrtvo a kde mělo všech 60 barů a hospod zavřeno. U těžební věže bývalého dolu Jindřich jsme se otočili a doklapali k vyhlídkové věži Nové radnice. Věž měří 73 metrů a nahoru se jede výtahem. Odtud jsme měli celé město jako na dlani – řeka Ostravice, zarostlá halda Ema, Dolní oblast Vítkovice, kterou snad poctíme svou návštěvou někdy příště, a v dáli Beskydy. Na oběd se k nám připojil kamarád Tomáš s dětmi, takže na návštěvu Slezskoostravského hradu už nás bylo víc. Hrad pochází z druhé poloviny 13. století, ale v důsledku okolní těžby byl poničen, chátral a měl být zbořen. Až v roce 2003 ho koupilo město a opravilo. Konají se tu šermířské turnaje, jarmarky či Letní shakespearovké slavnosti. A nakonec jsme si nechali to hlavní z minulosti Ostravy, to, co ji činí známou a jedinečnou. Mluvím o Hornickém muzeu Landek Park v Petřkovicích. Kromě zachovalé čtyřicetimetrové těžební věže dolu Anselm tu můžeme navštívit důlní expozice s fáráním do dolu (na to nám připadala Zdenka ještě trochu malá), expozicí báňské a razicí techniky a expozici historického osídlení s rekonstrukcí sídliště lovců mamutů. Třešinkou na dortu byla projížďka důlním vozíkem. 3 kolečka za 10 korun 🙂 Ostrava nás rozhodně nezklamala a přijedeme zas.

Napsat komentář dále...

Náhodné foto (F5 generuje nové)

Hrad Úsov Výtvory mladého biologa Výtvory mladého biologa Catania - siesta v parku Noto A končíme V Čáslavi s Jiříkem Na dvorku v trávě Jdeme ven