www.dobesovi.cz

Naše cesty

Dovolená 2v1

Autor , dne 10. 10. 2019, v kategorii Naše cesty

Loni jsem pořádně nikde nebyli, tak jsme si to letos vynahradili. Na přelomu července a srpna jsme vyrazili s Králíkama do rakouského Saalbachu, krásnýho horskýho střediska v oblasti Kitzbühlských Alp. Moc se nám tam líbilo, mraky možností, nádherná příroda, kde to prostě všechno funguje, protože Rakušáci nejdou žádní amatéři. Za ten týden jsme toho stihli spoustu – prohlídku města Zell am See včetně plavby a procházky kolem jezera, klaunskou dobrodružnou stezku na kopci Kohlmeis (1794 m n.m.), četné výjezdy lanovkou na Schattberg včetně několika přesunů mezi Ostgipfelem (2018 m n.m.) a Westgipfelem (2096 m n.m.) a relaxací v závěsných lehátkách, další stezku plnou úkolů tentokrát na Kodok Bergu v Hinterglemmu, návštěvu visutého mostu Golden Gate Brücke der Alpen v Lengau s parádní stezkou v korunách stromů, kterou jsme absolvovali v zelených čepičkách, aby se nás nebála zvěř. Jediné, co nám trochu kazilo radost, bylo proměnlivé počasí. Když bylo opravdu hnusně, vlezli jsme do Tauern Spa v Kaprunu a nevytáhli odtamtud nos. Večer jsme se zahřáli Michalovým rumem. V Kaprunu jsme ještě prolezli soutěsku Sigmund Thun Klamm, která je dlouhá přes 300 metrů a hluboká 32 metrů.

Druhou část dovolené jsme strávili v Itálii, konkrétně v letovisku Lido Adriano v oblasti Emilia – Romagna. Městečko nic moc, špinavý, uřvaný, bydlení taky žádnej voheň, ale koupání bylo super. Vedro na chcípnutí, jedinej den bylo pod mrakem, a ten jsme využili k návštěvě San Marina. Je to 3.nejmenší evropský stát, 61 km2, 30 tisíc lidí, údajně nejstarší stále existující republika na světě. Stejnojmenné hlavní město se nachází na kopci mezi třemi pahorky a je nádherný. Taky jsme navštívili Ravennu, a to dokonce 2x, vždy po západu slunce. Moc pěkný město, který je v Unescu kvůli vzácným mozaikám, který jsme bohužel neviděli, protože už měli všude zavřeno. Bydlí tady asi 150 tisíc lidí, v nadmořské výšce 4 m n.m. Mají tu spoustu nádherných památek, některý jsou hrozně starý, ani jsme všechno neviděli. Mně se moc líbil kostel San Francesco z 5.století, ke kterýmu je zboku přilepená hrobka Dante Alighieriho. Byl tu pohřben v roce 1321. Potom samozřejmě hlavní náměstí Piazza del Popolo s radnicí, cihlový chrám San Vitale, Dóm, bazilika San Nuovo, Baptisterium. Měli tu moc dobrou zmrzlinu. A pěkný dětský hřiště. A všichni tu jezdili na kole.

Z dovolené jsme jeli domů celý den. Bylo to strašně dlouhý a únavný. Ale stálo to za to.

Napsat komentář dále...

Cyklohradec

Autor , dne 5. 8. 2019, v kategorii Naše cesty

Letos jsme se na kola vypravili až počátkem června, opět s Gallovejma. Naší destinací byl jihočeský Jindřichův Hradec, penzion U Lucerny. Ještě v den příjezdu jsme se stihli projít po městě – rybník Vajgar, Husovy sady, 15.poledník a náměstí Míru se sloupem Nejsvětější Trojice. Pak ale začalo pršet a pršelo celou noc. A zatímco druhý den ráno děti pospíchaly do školy, která sídlila hned naproti, my se chystali do terénu. Cesta nás vedla kolem parádní atypické rozhledny na Rýdově kopci, kolem rybníku Holná a zámku Jemčina do Stráže nad Nežárkou, kde jsme poobědvali v nám známé restauraci Pod zámkem. Zpět jsme se vraceli opět po krásné cyklostezce kolem řeky Nežárky, jejíž tok je v těchto místech téměř stojatý. Nádherná trasa – louky, lesy, polňačky, žádnej asfalt a luxusní počasí. Povečeřeli jsme v hospodě vedle zámku a ochutnali zde piva z blízkých minipivovarů. Stihly jsme i vystoupení zpěváka Michala Hrůzy na 3.nádvoří místního zámku. Druhý den už to taková idyla nebyla. Foukalo a hospoda ve Strmilově byla zavřená. Následovalo strastiplné putování lesem, zachránila nás nám opět známá hospůdka v Hospřízi. Paní houkla na manžela do kuchyně a oběd byla na stole. To už vysvitlo slunce. Nebýt incidentu v obci Dolní Pěna, kdy Zdenku v Penzionu U pejska a kočičky ošklivě pokousal místní očkovaný pejsek, mohl být i dnešní den skvělý. V neděli Gallovi odjeli hned zrána, aby stihli vypravit Anetku do Slovinska, my jsme ještě navštívili Lesopark U Jakuba u obce Valtínov, který zahrnuje rozhlednu, bludiště, lanovku, další blbiny a dvě naučné stezky. Hlavním lákadlem je zde však skalní útvar Ďáblova prdel, který vypadá přesně tak, jak se jmenuje. Zpátky jsme se dostali kolem kaskádových rybníků. Moc fajn dovča.

Napsat komentář dále...

W Polsce

Autor , dne 10. 11. 2018, v kategorii Naše cesty

V půli října jsme s Markétou vyrazily s Čebusem do Krakova. Do toho nádherného města jsme dorazily se zastrávkami na Rohlence, v Olmiku a v Ostravě. Začalo se na Wawelu – vršku na břehu řeky Visly, kde se nachází Královský hrad a Katedrála sv. Stanislava a sv. Václava. Je to polské posvátné místo, kde byli v minulosti korunováni polští králové. Komplex je to rozsáhlý, prolezly jsme kdeco, ale stejně jsme všechno nestihly. To jsme ani neměly v plánu. Daly jsme si kafe a zákusek a musely uznat, že to místo má atmosféru. Dolů jsme sestoupily Dračí slují, kde podle legendy zabil Krak draka a dal městu jméno. Drogou (cestou) ze zámku jsme se pak s průvodkyní a se skupinou vydali kolem nádherného starobylého kostela sv. Ondřeje ulicí Grodzskou na Rynek glówny, kde člověk neví, kam dřív koukat. Jestli na nádhernej Mariánskej kostel ze 14.století se dvěma věžemi (jedna patří městu, druhá církvi) nebo na historickou tržnici. Na tomto údajně největším středověkém náměstí stojí za povšimnutí taky radniční věž, bronzová socha Adama Mickiewitze nebo kostelík sv. Vojtěcha. Nedaleko od náměstí jsme si ještě prohlídli historickou Jagellonskou univerzitu, Floriánovu městskou bránu a tzv. Barbakan, což je taky brána, ale kruhovitá, součást opevnění se zdma tlustýma 3 metry. Pak byl rozchod, kterej jsme využily k pocourání po městě, pojedení zapiekanky a posezení v kavárně. Už za tmy nás bus vysadil ve Wieliczce, kde jsme druhej den brzo hned po rozbřesku naklapali na prohlídku solnejch dolů. Doly byly v provozu od 13.století, teď už se tam netěží. Důl je 327 metrů hluboký, délka chodeb je kolem 300 km, veřejnosti jsou zpřístupněna asi 2% z nich. Byla to pecka, všude samá sůl, megavelká kaple, síně, solné jezero a sochy významných osobností ze soli. Navíc výborná a vtipná průvodkyně, hovořící plynně česko-polsky. Odpoledne jsme se ještě vrátili na skok zpátky do Krakova, do části Kazimierz, místní židovské čtvrti. Krakov super, Wieliczka super, počasí super, celkově super.

Napsat komentář dále...

U mlýna v Kuželově

Autor , dne 15. 10. 2018, v kategorii Naše cesty

Letos na konec září vyšel prodloužený víkend, který jsme s Martinou a dětmi strávily na Horňácku. Obec Kuželov leží 3 km od Velké nad Veličkou v oblasti Moravského Slovácka na úpatí Bílých Karpat a je tam překrásně. Bydleli jsme v penzionu U větrného mlýna, který byl zařízen postaru, velké dřevěné skříně a postele, stropní trámy s knížkama, kolovrátek, Honzík spal na peci. K tomu velká zahrada s průlezkama, kam se Zdenda ve volných chvílích odbíhala vyblbnout. Hned v den příjezdu jsme si vyrazili prohlídnout ten slavnej mlejn. Společnost nám dělala Martiny sestra s děckama. Jde o mlýn holandského typu, plně funkční z roku 1842, hned vedle se nachází Expozice horňáckého bydlení. Po prohlídce jsme se vydali na asi pětikilometrovou procházku ke Třem kamenům. Bylo opravdu nádherně a kolem ty kopce, paráda. Zdenda cestu zvládala levou zadní. Tři kameny se nachází na hranicích se Slovenskem a symbolizují rozhraní tří panství (Lichtenštejni, Magnisové a Uhři). Večer jsme opíkali buřty u sestry ve Velké a na penzionu jsme si daly trochu burčáku. Druhý den jsme se vypravili do Strážnice. Naší první zastávkou byl skanzen – celkem 64 různých staveb z Moravských Kopanic, Zálesí a Horňácka – hospodářské i obytné. Dopoledne jsme ještě stihli prohlídku místního zámku. Anglickým parkem jsme došli do centra, kde jsme poobědvali a absolvovali prohlídku židovského hřbitova a synagogy. Nezapomenutelnou ji učinila postava paní průvodkyně – důchodkyně s výpadky paměti a s úžasným hlasem, který se nabála použít při demonstraci vynikající akustiky v synagoze. Cestou zpátky jsme se stavili ve Tvarožné Lhotě, jakožto méně známé příbuzné naší obce .-) V neděli jsme se ještě stavili v Uherském Hradišti v parku Rochus a na motokárách. Byl to moc povedenej víkend, díky počasí a díky Martině 🙂

Napsat komentář dále...

Výlety 2018

Autor , dne 28. 9. 2018, v kategorii Naše cesty

Letos jsme nebyli na žádné dovolené, hodně času jsme věnovali domu na Hlinkách, ale jelikož se v neděli nedělá, tak jsme je věnovali výletům do blízkého i vzdálenějšího okolí. Nejlepším si myslím byl výlet do ZOO Lešná u Zlína. Otevřená v roce 1948 na rozloze 52 ha. Tygři, nosorožci, žirafy, sloni a panda červená byli asi největšíma lákadlama, do toho komentované krmení lachtanů a žiraf.  ZOO je rozdělena podle světadílů, ze kterých jednotlivé kousky pochází. Výběhem pro klokany a pštrosi je možné normálně procházet, v Zátoce rejnoků jsme si mohli plavající rejnoky pohladit, obdivavali jsme zde největší japonskou zahradu v republice a samozřejmě zámek z konce 19. století. Moc pěkný. Sem ještě určitě pojedeme. Aby toho nebylo málo, ještě jsme navštívili nedaleké poutní místo Štípa. Již poněkolikáté jsme rovněž zavítali do Znojma, tentokrát na gotickou radniční věž s vyhlídkovým ochozem, vysokou skoro 67 metrů a do podzemí ze 13. století. Celkem je podzemí se sklepy dlouhé 27 km a má 4 patra. I výlet do Rosic se podařil. Bylo moc hezky, nejdřív jsme si udělali okruh kolem zámku k středověkému kolbišti a potom jsme vyšlápli ke Kapli Nejsvětější trojice, momentálně v rekonstrukci. Vede k ní barokní křížová cesta se zajímavýma kamennýma trojhranýma zastaveníma. Oběd v nádražní restauraci, pak začalo pršet. Za zmínku stojí i výlet do obce Drnovice. Zde jsme se vyškrábali na ocelovou rozhlednu z roku 2010 zvanou Chocholík. Cestou zpět jsme se pokochali pohledem na nádherný kostel sv. Vavřince s hrobkou Mundyů. Vede sem moc schodů, mají tu i zahrádku, ovečky, křížovou cestu a sochu sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána. Poobědvali jsme v restauraci v budově, kde nyní sídlí Obecní úřad a dřív to byl zámek. Když jsme se vraceli k autu kolem fotbalováho stadionu, kde se kdysi hrála 1.liga, tak už šplíchalo. Opět. K fotkám z výletů ještě přidám jednu z procházky ke Křížovejm božím mukám u Sivic a druhou z výletu na kolech. Kolo my rádi.

Napsat komentář dále...

Dobešovi v UH

Autor , dne 5. 7. 2018, v kategorii Aktualitky, Naše cesty

V Uherském Hradišti a okolí jsme strávili pár dní na počátku května. Společnost nám dělali Gallovi a bylo to s nima moc fajn. Ubytováni jsme byli v centru, odkud to bylo všude blízko. Přes den se jezdilo na kole různými směry, odpoledne jsme šli vždy buď já nebo taťka spát se Zdendou. Večery jsme pak trávili procházkami po městě. V Hradišti jsem nikdy nebyla a musím říct, že to je pěkné město, hlavním náměstím je Masarykovo s kašnou s piniovou šiškou nahoře a kostel sv. Xavera. Kolem staré radnice se dá snadno dojít na Mariánské náměstí, jemuž jak název napovídá vévodí mariánský morový sloup. Odtud už byl jenom skok kolem Slováckého divadla k řece Moravě k přístavišti. Plavbu lodí si necháváme v záloze pro další období. Ale jelikož jsme hlavně sportovci, zajímavější pro nás byly naše cyklovýlety. Prvního dne se jelo na jih, směr Kunovice, kolem letiště a přes nýtovací most v Kostelanech a dál podél řeky Moravy zpět. Druhý dne jsme vyrazili na východ Prakšickou vrchovinou. Navštívili jsme rozhlednu Rovnina a šusem sjeli do Hradčovic, Vlčnova a Hluku, kde jsme kvalitně poobědvali. A zpět opět podél Moravy. Posledního dne nás čekal Baťův kanál. Napojili jsme se na něj hned za Hradištěm a dorazili tak až ke Spytihněvi, kde se u malé vodní eletrkány spojil s Moravou. Lehce jsme se občerstvili v autokempu Pahrbek a pak už to byl jenom kousek do Napajedel, kde jsme poobědvali v Pivovaru Chmelnice. Dali sme si místní pivo, děcka si zablbli na hříšti, spokojení byli všichni. Domů se jelo stejnu cestou, příjemnou a pohodlnou. Kola se nám i letos náramně vyvedly a už teď se těšíme na příští rok.

Napsat komentář dále...

Dobešovi v HU

Autor , dne 23. 6. 2018, v kategorii Aktualitky, Naše cesty

Letošní jarňáky jsme nestrávili ani u moře, ani na horách, ale v Maďarsku. Jako dopravní prostředek nám skvěle posloužil vlak, pohodlný, vyhřátý, s připojením k internetu. České dráhy – národní dopravce. Konec reklamy. Budapešť je krásná, kdo tam byl, dá mi jistě za pravdu. Hotel jsme měli kousek od nádraží Nyugati, kde nás vlak krátce po poledni vysadil. Hned jsme se nedočkavě vydali na průzkum okolí – nejen, abychom zjistili, kde a za kolik se budeme stravovat, ale taky nasát atmošku. Bazilika sv. Štěpána (pojmenovaná na počest 1.uherského krále Štěpána, nejvýznamější duchovní stavba v Maďarsku), Tlustý policista (socha z roku 2008, hladí se mu panděro pro štěstí), Széchenyiho řetězový most přes Dunaj (ve skutečnosti je visutý), Malá mořská víla (sedí na kandelábru a pohlazení po koleni přinese štěstí), Dunajské boty (připomínka masakru Židů vhozených za války do Dunaje), Parlament (nejrozlehlejší budova Maďarska – 268 m dlouhá, 691 místností, výška kupole 96 m), socha poručíka Colomba v životní velikosti z roku 2014 včetně psa 🙂 Další den jsme pokračovali v prohlídce města opačným směrem – po slavné Andrássyho ulici jsme se dostali přes Náměstí hrdinů (sloup uprostřed s archandělen Gabrielem je 36 m vysoký, kolem v půlkruzích králové a vůdci z maďarské hisorie) do městského parku, kde se nachází termální Széchenyiho lázně (prameny mají cca 75 stupňů a vyvěrají z hloubky 1256 m), hrad Vajdahunyad, socha tajemného Anonymouse (pro štěstí se sahá na pero, co drží v ruce) a v zimě také kluziště. Zpátky na Oktogon jsme se svezli metrem, a to jeho nejstarší linkou – žlutou M1. Stanice byly vykachlíkovaný, do vagónů táhlo a různě to v nich skřípalo, ale byl to zážitek. Koleje nejsou uloženy moc hluboko, cca do 5ti metrů a třese se zem, když podzemní dráha projíždí. Poslední den našeho pobytu jsme se vydali do Tropicaria. Jde o největší mořské akvárium ve střední Evropě (3000m2) s vyhlídkovým tunelem, kde jsme nemohli spustit oči z až dvoumetrovejch žraloků. Součástí je i tropický prales, kde bylo nesnesitelný vedro a co chvilku se tam setmělo, zablýsklo a sprchlo 🙂

Napsat komentář dále...

Náhodné foto (F5 generuje nové)

Míra a Zdenička Zdenička S chrastítkem V kufru Hají Na oslavě Hajám Vinice Selfie s matkou Zemědělské muzeum Valtice Údolím Bílého potoka Hadriánova vila v Tivoli