www.dobesovi.cz

Naše cesty

Okolo Vranského jezera

Autor , dne 30. 8. 2017, v kategorii Naše cesty

Letos jsme na dovolenou vyrazili s naším Mírou do Biogradu na Moru, kde se konalo soustředění badmintonistů. Kousek od místa pobytu se nachází Vranské jezero, které mě lákalo k cyklovýletu. Navíc jsem už týden neseděl na kole. 🙂 Naštěstí jezero lákalo k projížďce i další 3 cyklisty. Půjčoven kol bylo v Biogradu několik, tak proč to odkládat. Objednali jsme si na ráno 4 kola, která jsme se nechali přistavit ke snídani. Pohled na kola byl vcelku žalostný – dvě dětská a dvě horská kola s ruznými poruchami. Navíc žádné z nich nemělo držák na láhev a o nějaké výbavě se nám mohlo jen zdát. Vrátili jsme kola s tím, že se zastavíme pro vyhovující kola v půjčovně 😀 Později se ukázalo, jak jsme byli naivní. V půjčovnách byla kola v ještě horším stavu. Sehnat 4 funkční kola byl docela oříšek. Nakonec jsme v jedné půjčovně zapůjčili první dvě kola (každé 100 kun) a další dvě ve druhé půjčovně na druhém konci městečka (po 110 kunách). „Moje“ kolo mělo volná řidítka. Co už, nějak si poradím sám, půjčím si nářadí, jednoduše dotáhnu dva šrouby a pojedeme. A ejhle, ani jedné půjčovně šroubováky něměli! Půjčovna kola neopravuje. Nakonec jsme narazili na opravnu kol. Vítězně jsem vstoupil do opravny, jestli by mi nepůjčil šroubovák a první co jsem zaslechl bylo „twenty kuna“. Zasmál jsem se a odjel s tím, že narazíme na někoho s nářadím. Po 4 kilometrech (v Pakoštane) a asi pěti cyklistech jsem narazil na prvního, který měl v brašně imbusový klíč.
Cestou jsem udělal pár fotek. Kousek od Benkovače na pár místech hořelo, tak jsme to měli i s divadlem (jestli se požáru dá říct divadlo).

Zde jsem zaznamenal naši trasu
a tady je vizualizace

A fotky tady 🙂

Napsat komentář dále...

Třeboň hlavně kolmo

Autor , dne 15. 6. 2017, v kategorii Naše cesty

Druhý květnový prodloužený víkend jsme strávili v sedlech našich kol v krásném jihočeském městě – Třeboni. První den jsme jeli na sever, mezi rybníky Ženich a Nový Vdovec jsme projeli k památníku Emy Destinové a do Stráže nad Nežárkou, kde slavná pěvkyně pobývala. Zámek byl uzavřen, tak jsme zde alespoň poobědvali. Pokračovali jsme kolem zámku Jemčina až k hrázi rybníka Rožmberk (největší rybník v CZ, 489 ha) a k pomníku Jakuba Krčína. Chvíli jsme jeli po hrázi, potom jsme kličkovali kolem Zlaté stoky a Třeboňských roubených seníků až do města. Večer jsme se prošli po městě a znaveni ulehli. Druhého dne nám počasí moc nepřálo. Od rána bylo zataženo, ale my nejsme z cukru. Poprvé jsme zmokli již za městem u nádherné Schwarzenberské hrobky. Cyklostezka Okolo Třeboně nás dále vedla kolem obce Majdalena do Suchdolu nad Lužnicí, kde bylo všechno zavřený. Po obědě v obci Tušť jsme opět zmokli v lesích u Chlumu u Třeboně. Naštěstí jsme měli možnost se schovat v krmelci. Pokračovali jsme blátivými cyklostezkami kolem rybníku Výtopa a Starý hospodář zpět do Třeboně. Přijeli jsme špinaví jak prasata, ale spokojení. Poslední den jsme strávili prohlídkou města. Pořád se honily mračna, ale už nepršelo. Prošli jsme Hradeckou bránou na náměstí, kde jsme si prohlídli kašnu s rybičkami, barokní mariánský sloup, renesanční zámek, historické domy a krásně opravený Dům Štěpánka Netolického, kde sídlí Centrum rybníkářského dědictví. Kluci si vyběhli na vyhlídkovou věž Staré radnice. Svinenskou bránou se sgrafitovou výzdobou a pak i bránou Novohradskou jsme se dostali kolem městských hradeb na hráz rybníka Svět. Vybudoval ho na konci 16.století Jakub Krčín z Jelčan a má rozlohu 215 ha. Při procházce po hrázi jsme kromě spousty vody a cyklistů viděli i sádky a budovu městského pivovaru Regent, založeného již v roce 1379. A pak ? Pak už sme valili dom 🙂

Napsat komentář dále...

Ostrava !!!

Autor , dne 27. 5. 2017, v kategorii Naše cesty

Celých dlouhých 15 let jsem si musela počkat na to, až mě taťka konečně vezme do města svých studií – Ostravy. Může za to hlavně Mireček, který se připravoval do vlastivědy na referát. O tomto bývalém ocelovém srdci republiky v centru rázovitého regionu jsem neměla přehnaná očekávání, ale byla jsem překvapena. Město bylo upravené, se spoustou lákadel a zajímavých míst k prohlédnutí. Zaparkovali jsme u obchodního cetra Karolína a kolem divadla Antonína Dvořáka se lehce dostali k obrovské novorenesanční Katedrále Božského Spasitele, po Velehradě druhému největšímu kostelu na Moravě. Vyčasilo se, my odhodili svršky a pokračovali odvážně kolem slavné Stodolní ulice, kde bylo po ránu samozřejmě mrtvo a kde mělo všech 60 barů a hospod zavřeno. U těžební věže bývalého dolu Jindřich jsme se otočili a doklapali k vyhlídkové věži Nové radnice. Věž měří 73 metrů a nahoru se jede výtahem. Odtud jsme měli celé město jako na dlani – řeka Ostravice, zarostlá halda Ema, Dolní oblast Vítkovice, kterou snad poctíme svou návštěvou někdy příště, a v dáli Beskydy. Na oběd se k nám připojil kamarád Tomáš s dětmi, takže na návštěvu Slezskoostravského hradu už nás bylo víc. Hrad pochází z druhé poloviny 13. století, ale v důsledku okolní těžby byl poničen, chátral a měl být zbořen. Až v roce 2003 ho koupilo město a opravilo. Konají se tu šermířské turnaje, jarmarky či Letní shakespearovké slavnosti. A nakonec jsme si nechali to hlavní z minulosti Ostravy, to, co ji činí známou a jedinečnou. Mluvím o Hornickém muzeu Landek Park v Petřkovicích. Kromě zachovalé čtyřicetimetrové těžební věže dolu Anselm tu můžeme navštívit důlní expozice s fáráním do dolu (na to nám připadala Zdenka ještě trochu malá), expozicí báňské a razicí techniky a expozici historického osídlení s rekonstrukcí sídliště lovců mamutů. Třešinkou na dortu byla projížďka důlním vozíkem. 3 kolečka za 10 korun 🙂 Ostrava nás rozhodně nezklamala a přijedeme zas.

Napsat komentář dále...

Řím a okolí

Autor , dne 15. 3. 2017, v kategorii Naše cesty

Poslední říjnový prodloužený víkend roku 2016 jsme s Markétou a s autobusem plným učitelů strávily v Itálii. Vyrazili jsme brzy ráno od Grandu a ještě toho dne jsme si stihli prohlédnout město Ferrara a ubytovat se poblíž Perugie. V noci pršelo a nedaleko proběhlo i zemětřesení. Projížděli jsme krásnou krajinou Toskánska a Umbrie. Zastavili jsme až ve městě Orvieto, které leží na sopečném tufu, jezdí se tam lanovkou a mají tu špičatou malovanou katedrálu. Další zastávkou bylo Tivoli, kde jsme obdivovali Hadriánovu vilu – zbytky císařské rezidence z 2. století a Villu d´Este s nádhernou zahradou plnou soch, jezírek a fontán. Večer jsme ještě zaskočili do Castela Gandolfo, které slouží jako letní sílo papežů. Spali jsme v Monterondu kousek na Římem. A v sobotu to přišlo ! Řím – věčné město se vším, co k němu patří, mraky památek a mraky lidí. Začali jsme mariánským kostelem Santa Maria Maggiore, kde je vystaveno prkýnko z jesliček Ježíše Krista. Tomu opravdu můžeme, ale i nemusíme věřit, že ? Pokračovali jsme přes pahorek Kvirinál, kde sídlí prezident, k proslulé Fontáně di Trevi, kterou nebylo možný přes ty davy vyfotit, ale je nádherná, tolik vody a obří socha Neptuna a Tritonů. Na slavných Španělských schodech bylo taky husto, takže krásná fontána Kašna s bárkou od Berniniho nebyla ani pořádně vidět. Poblíž Piazza di Spagna jsme poobědvali. Následovalo Koloseum, dokončeno v roce 80, jeden se sedmi divů světa. Dále naše kroky vedly k Foru Romanu, srdci Římské říše, ze kterého zbyly jen impozantní ruiny, a na pahorek Kapitol, kde stojí dvě Kapitolská muzea, Vlčice s Romulem a Remem a jezdecká socha Marka Aurelia. Seběhli jsem schody a rázem se octli na Piazza Venezia, jemuž vévodí bílý památník Viktora Emanuela II.. Moc se mi líbilo náměstíčko s kostelem Santa Maria sopra Minerva, před nímž stojí Berniniho slon s obeliskem na zádech a u něhož místní kluci hráli fotbálek. Odtud bylo už jenom pár kroků s velké nádheře – Pantheonu. Byl postaven za císaře Hadriána a i po skoro 2000 letech je dobře zachovalý, protože byl později vysvěcen na křesťanský kostel. Ohromná kazetová kupole a nahoře otvor, který umožňuje výhled na nebe. Poslední zastávkou toho dne byl Piazza Navona, oválné náměstí, které bylo vystavěno na místě stadionu s Kašnou čtyř řek (Bernini – jak jinak). A pak padla tma. Neděle byla slunečná a jasná a nás čekal Vatikán. Celý Vatikán a prohlídka Baziliky sv. Petra byl silný zážitek i pro nás ateisty. Jen kdyby nebylo všude tolik lidí. Bazilika je nejslavnější poutní místo na světě a byla vystavěna nad hrobem sv. Petra. Uvnitř se nachází slavná Pieta od Buonarottiho, Berniniho baldachýn a bronzová socha apoštola Petra, na kterou si musí všichni povinně sáhnout. Kostel je 185 metrů dlouhý, pod kupolí je vysoký 119 metrů a vejde se do něj 60 tisíc lidí. Rok 2016 byl Svatý rok, takže jsme měli možnost projít Svatou bránou a dokonce jsme potkali i četná procesí. Nesmím zapomenout na Svatopetrské náměstí s půlkruhovými kolonádami se sochami světců. Na závěr celého výletu nás pan průvodce vzal do kostela Svatého Jiří v Lateránu, kteý byl trochu bokem od centra a moc se nám líbil. Do 19.století zde byli korunováni papežové. To už byl ale definitivní konec a čekala nás cesta domů. Celý poznávací zájezd byla jedna velká honička, strašně moc jsme toho viděly a zažily a nebyl ani pořádně čas sednout si někde v klidu na lahvinku či dvě prosecca. K jedinečnému zážitku rozhodně přispěl i skvělý pan průvodce Kryl z Olomouce 🙂 Díky !

Napsat komentář dále...

Na písku v Omiši

Autor , dne 10. 8. 2016, v kategorii Naše cesty

V Chorvatsku jsme byli už mockrát – s Kňourkama, s Holubama a letos opět se zástupci živočišné říše – s Králíkama 🙂 Omluvili jsme Míru ve škole a již 27. 06. v noci vyrazili na jih. Cesta proběhla dobře, apartmán perfektní a úžasná písečná pláž, kterou si užili hlavně děcka, protože pořád budovali z písku nějaký stavby a přehrady. Počasí bylo příjemný, žádný hice, ani lidí ještě nebylo moc, dny u vody nám krásně ubíhaly, stejně jako večery u vína na terase s výhledem na moře. Zdenka se zpočátku bála do vody, ale nakonec se to zlomilo. Jedinou vadou na kráse na Duće byla absence promenády na večerní procházky a nutnost při cestě na pláž přecházet frekventovanou silnici. Nejbližším větším městem poblíž byla Omiš, kde jsme se byli podívat hned několikrát. Dále jsme absolvovali výlet busem do Splitu, kde jsme prolezli skrz naskrz jedinečný Diokleciánův palác. Neméně super byl i výlet lodí na nedaleký ostrov Brač. Zakotvili jsme ve městě Supetar, které jsme si prohlídli, nakoupili suvenýry z místního bračského kamene a vykoupali se. Domů jsme přijeli 7.7. přesně o půlnoci.

Napsat komentář dále...

Naše jarní cyklovýlety

Autor , dne 19. 7. 2016, v kategorii Naše cesty

Letos na jaře připevnil taťka na kolo sedačku a ze Zdenulky se tak stala chca nechca účastnice našich cyklovýletů 🙂 A že jsme se na jaře rozšoupli ! Sezonu jsme zahájili příjemným výletem v Lednicko-valtickém areálu. 25 km, rovinka, pohoda. Následovaly Chřiby, a to už bylo jinší kafe. Nejdřív brutální sjezd od lesní restaurace Bunč do obce Salaš, kde jsme poobědvali ve společnosti psa, který štěkal a kousal. Následovala prohlídka úžasné rozhledny z roku 2015 ve tvaru dvou do sebe zakleslých sedmiček a pak výjezd zase pěkně nahoru kolem rozcestí Vlčák a kamenné rozhledny Brdo z roku 2004. Rovněž 25 km. Další týden jsem nás hnala do Veverské Bítýšky, kde jsme se vydali údolím Bílého potoka kolem Hálova mlýna na Šmelcovnu a pak šíleným stoupákem na Javůrek. Taťka si tu parádičku dal ještě jednou. A pak už jenom hezky přes Hvozdec zpátky a zasloužený hamburger Na ostrůvku s kamarádkou Martinou. No a nakonec nás tata potahal trochu po okolí. Polňačkama přes Rousínov do Rostěnic, kde mají památkovou rezervaci, a potom po silnici přes Luleč, Habrovany a domácí pivovar Vildeberg v Šumicích domů. Celkem 42 km. Zdenulka byla hrozně hodná a Mira, ten si zaslouží zvláštní pochvalu. Sice občas brblal, ale všechno zvládl.

Napsat komentář dále...

Lednice 2016

Autor , dne 15. 5. 2016, v kategorii Naše cesty

Do Lednice jsme s Markétou přijely ve čtvrtek 6/5 v poledne. A jen jsme valily oči, co se tam všechno změnilo. Vedle našeho lázeňského domu Perla vyrostly tři nové lázeňské domy s názvem Spa Resort a za nimi fungl nová kolonáda s infocentrem, fontánami, lavičkami, amfiteátrem a vyhlídkou jako třešinkou na dortu. Aby na nás těch novinek nebylo moc, na oběd jsme zašly do prověřené restaurace Na korunce a na kafe do ještě prověřenější Zámecké cukrárny na náměstí. Večer jsme ještě stihly Kneippovu koupel, zábal z bahna ze Sahary a láhev Rulandského bílého. Následujícího dne jsme měly procedury hned ráno, šlo o indickou antistresovou masáž hlavy a parafínový obklad na bolavá záda. Poté jsme si plny sil vyšláply na Janohrad a valtickou alejí kolem Apollonova chrámu zpět do Lednice. Všude byly mraky lidí, což se nebylo čemu divit, protože bylo nádherné počasí. Večer jsme pak stáhly flašku červenýho vína Zweigeltrebe. V sobotu jsme opět vyrazily ven, tentokrát ke Třem gráciím, a cestou uskakovaly do struhy, aby nás nepřejeli cyklisti. Večer jsme objevily Vinnou kafotéku (Est 2014), prolívaly se výborným vínem (Chardonnay a Rulandské šedé) a ládovaly se domácí paštičkou. Nedělní cesta domů byla dobrodružná, neboť s náma ve vlaku EC Hungaria, jedoucího z Budapešti Keleti do Hamburku Altona, jelo i několik Indů, černoška s dredama a nejspíš i nějací ti nelegální uprchlíci.

Napsat komentář dále...

Náhodné foto (F5 generuje nové)

Zdenulka s náušničkama Anička, Zdenička Narozeniny Pod dekou Rozhledna Kraví hora Pouštění draka Zemědělské muzeum Valtice Muzeum Senetářov Expozice Živá voda Modrá Výlet lodí na Brač Brač - Supetar Kapitolské náměstí