www.dobesovi.cz

Knihy

Bočkova Aristokratka

Autor , dne 28. 1. 2018, v kategorii Knihy

vydalo nakladatelství Druhé město v Brně roku 2012
Zmizelá

S několikaletým zpožděním jsem se konečně dostala k téhle libůstce a nevycházela jsem z údivu. Kto éto Evžen Boček a kde byl celý ty roky zalezlej ? Zřejmě někde na Kyjovsku a Hodonínsku, jak nás informuje obal knihy. Každopádně Poslední Aristokratka se mu strašně povedla, tenhle typ humoru mně prostě sedí, místama jsem se smála i nahlas, což už se mně nestalo řadu let. Míra se mně pořád ptal, co se děje a co čtu 🙂
Hrabě František Kostka přijíždí na hrad Kostka z Ameriky spolu se svou manželkou a dcerou Marií. Tento jim byl po revoluci vrácen spolu s personálem – s kastelánem Josefem, který upřímně nenávidí návštěvníky hradu, s kuchařkou a latentní alkoholičkou paní Tichou a se zahradníkem hypochondrem panem Spockem. Dcera Marie je vypravěčkou knihy, oficiálně je vlastně Marie z Kostky III. a vše nasvědčuje tomu, že narozdíl od obou jejích předchůdkyň se dožije plnoletosti. Rodina není v dobré finanční situaci a snaží se vymyslet, jak se udržet nad vodou. Vyhledají profesionální pomoc a vymýšlejí na hradu různé zábavné akce a tématické prohlídky, aby přilákali lidi. Hodně z toho leží na bedrech Marie, neboť otec se skrývá v katakombách, aby nemusel nikomu nic platit a matka žije ve své komnatě a neumí česky. Čtení je to zábavný, ale časem už je to jaksi zábavný pořád stejně. Knížka má ještě nějaká další pokračování, ale myslím, že to asi bude ve stejným duchu. Jestli se k nim nějak dostanu, ráda si je přečtu. A když ne, tak ne. Celkově musím říct, že super 🙂

Napsat komentář dále...

Tiché dívky

Autor , dne 11. 11. 2017, v kategorii Knihy

ZmizeláToto napínavé krimi napsal americký spisovatel Eric Rickstad a knižně vyšel v roce 2014, česky v překladu Vratislava Kadlece v roce 2016.

Frank Rath je bývalý policista a v poslední době fungoval spíš jako otec pro svoji osiřelou neteř. Rachel však již vyrostla, odjela na studia a Frank moc neví, co se sebou. Žije klidným životem v malým městečku, ale když se najde opuštěné auto a po jeho mladé majitelce není nikde ani památky, pustí se do vyšetřování spolu se svými bývalými kolegy Groutem a Testovou. Kniha pomalu plyne a kriminalistům postupně docvakává provázanost případu s několika dalšími zmizeními dívek z minula. Vyšetřování je po vyloučení několika falešných stop dovede až k bohatému a vlivnému lékaři, ke kterému všechny mladé pohřešované dívky přišly po zjištění, že otěhotněly.
Námět to asi není úplně originální, ale rozhodně originální je závěr knihy, kdy se Frankovi ozve čerstvě propuštěný vrah jeho sestry a švagra (rodiče Rachel) a sdělí mu sladké tajemství. To bylo pro Franka i pro mě naprosto šokující a snad se mi podaří sehnat pokračování, jinak neusnu 🙂

Napsat komentář dále...

Peter Høeg – Děti chovatelů slonů

Autor , dne 30. 7. 2016, v kategorii Knihy

vydalo nakladatelství Argo v Praze roku 2012, vydání první

Peter Høeg - Děti chovatelů slonůTuhle knížku napsal dánský spisovatel Peter Høeg (*1957) v roce 2010 a moc jsem se u ní bavila. Høeg vydal celkem 7 knih, které byly přeloženy do celkem třiatřiceti jazyků.

Petr, Tilte a Hans jsou sourozenci, žijící na na malebném dánském ostrově Finø. Otec je pastor a matka vynálezkyně. Jednoho dne však rodiče zmizí a dětem hrozí, že se dostanou do ústavu. A protože jsou to děti neobyčejné a odvážné, vydávají se spolu se psem Baskerem hledat rodiče na vlastní pěst. Výprava je to značně nebezpečná a dobrodružná a vyžaduje, aby zapojili všechen svůj rozum a důvtip. Během pátrání po rodičích potkávají spoustu zajímavých lidí s ještě zajímavějšími jmény, někteří jsou dobří a pomáhají, někteří zlí a škodí, jak už to v životě bývá. Záhada zmizení rodičů je nakonec rozluštěna během mezinárodní náboženské konference v Kodani, kde se oba rodiče objeví a vše se vysvětlí. Všichni tři sourozenci nachází během své cesty Lásku a nahlédnou do Dveří poznání a my pochopíme, co znamená chovat slony. Autor tam prostě potřeboval dostat trochu doho duchovna, tajemna a neuchopitelna.

 

 

Napsat komentář dále...

Jiří Hájíček – Rybí krev

Autor , dne 28. 1. 2016, v kategorii Knihy

vydalo nakladatelství Host v Brně roku 2012, první vydání
Magnesia Litera 2013 – Kniha roku

Jiří Hájíček - Rybí krevHana žila delší dobu v zahraničí a nyní nastal čas, aby se vrátila domů – postarat se o nemocného otce a udělat pořádek sama v sobě a ve vztazích s lidmi, které tu před 15ti lety zanechala.  S sebou má na papírku napsaný jména a my až v průběhu vyprávění zjišťujeme, o koho jde a proč je na seznamu. Vracíme se tak zpátky v čase do její rodné jihočeské vesnice, která byla později zatopena kvůli vznikající přehradě a kde žila v ne úplně funkční rodině. Otec protivnej, matka slabá a brácha světák, který skončí ve vězení za smrt chodce při autonehodě – a až na konci se dozvíme, že to vlastně bylo všechno jinak. Hanka má dvě kamarádky, ale přátelství s jednou z nich skončí, když jí přebere kluka a začne s ním žít. Stane se z ní ekologická aktivistka a do poslední chvíle bojuje proti nevyhnutelnému zatopení vesnice. Je to však boj marný a když se těžce zklame ve svém patnerovi, zabalí kufry a odjede do ciziny. Po letech zjišťuje, že bratr byl nevinný a dojde i na usmíření s kamarádkou.

Napsat komentář dále...

Salman Rushdie – Čarodějka z Florencie

Autor , dne 5. 3. 2015, v kategorii Knihy

z anglického originálu The Enchantress of Florence vydaného v Londýně roku 2008 přeložil Pavel Dominik, vydalo nakladatelství Paseka v Praze roku 2010

Salman Rushdie - Čarodějka z FlorencieRushdie je můj oblíbený autor. Četla jsem Zem pod jejíma nohama, Maurův poslední vzdech, ale nejlepší byly Děti půlnoci, za které dostal v roce 1981 Bookerovu cenu. Salman nepíše jen tak nějaký knihy, jsou to romány, tlustý bichle se silným příběhem, rozvinutým dějem, mnoha postavama a výbornou pointou. Čarodějka je zatím jeho poslední román, ale letos má prý přijít s něčím novým, tak se těším.

Na dvůr indického císaře Akbara přichází tajemný cizinec, který umí úžasné kousky hraničící s čarodějnictvím a který si získá císařovu poroznost vyprávěním poutavého příběhu o krásně Karaköz, čarodějce z Florencie. A zase je to napínavý až do konce, člověku je pak úplně líto, že už je konec, i když předtím přelouskal 400 stránek. Plus patnáctistránková bibliografie a vysvětlivky 🙂

Napsat komentář dále...

Kateřina Tučková – Vyhnání Gerty Schnirch

Autor , dne 12. 8. 2014, v kategorii Knihy

vydalo nakladatelství Host v Brně roku 2010, vydání druhé

Kateřina Tučková - Vyhnání Gerty SchnirchOd Kateřiny Tučkové (*1980) jsem četla loni Žítkovské bohyně. Byla to výborná kniha, taková jiná, po všech stránkách, bylo poznat, že si s knihou dala dost záležet a sehnala si spoustu materiálů, tak jsem se na Gertu Schnirch opravdu těšila.

Gerta Schnirch se narodila v Brně do německo-české rodiny a tohle její prokletí se s ní táhlo po celý život. Za války nebyla dost Němka a po osvobození dost Češka. V průběhu války chodila do německé školy a její rodině se nevedlo špatně. Po smrti matky přišla do jiného stavu s otcem. Krátce po narození dcery přišlo mohutné bombardování, osvobození a následný odsun Němců z města. Průvod šel pěšky směrem na Pohořelice za strašných podmínek, kde jim bylo jasně dáváno najevo, že jsou původci války a že jsou méně než lidi. Smrt číhala na každém kroku. Gerta měla kliku, že si ji vybrala hodpodářka v Perné na výpomoc, kde prožila několik následujících let. V padesátých letech se poměry změnily a Gerta se vrátila do Brna, kde však mohla dělat pouze podřadné práce a živořila. Dcera Barbora vyrostla a osamostatnila se. V závěru knihy se Gerta dočkala revoluce, ale porozumění nebo snad nějaké satisfakce nikoli.

Napsat komentář dále...

John Maxwell Coetzee : Pomalý muž

Autor , dne 4. 11. 2013, v kategorii Knihy

John Maxwell Coetzee (*1940) je australský spisovatel, který dostal v roce 2003 Nobelovu cenu za literaturu.

John Maxwell Coetzee - Pomalý mužStárnoucí Paul žije svůj klidný staromládenecký život až do té doby, než ho při jeho oblíbené činnosti – jízdě na kole – srazí auto a on přijde o nohu. Odmítá protézu a stává se z něj protivnej a zatvrzelej dědek. Bodejť by ne. Trochu roztaje, až když si najme jako ošetřovatelku chorvatskou emigrantku Marijanu. Ačkoli to není žádná krasavice, je to kus ženský a je trojnásobnou matkou (Paul děti nemá), pečuje o něj a hezky se k němu chová a on se do ní zamiluje. Snaží se ju dostat přes její děcka – jde orodovat do kšeftu, kde její dcera něco votočila a chce platit nejstaršímu synovi výběrovou školu. To se samozřejmě nijak zvlášť nelíbí Marijaninýmu manželovi. Dědek je v tom až po uši a není cesty zpět. Navíc ještě do hry vstupuje jistá Elisabeth Costello, která se  k němu vetře a pořád do něj kéruje a našeptává. Myslím, že ani není skutečná. Knížka končí tím, že mu baba Costellová nabídne společný bydlení. Paul obviní Marijaninýho syna z krádeže vzácné fotografie. Při jejím hledání najdou ve sklepě kolo, který pan syn opravuje, aby mohl Paul zase jezdit. Nebylo to úplně jednoduché čtení, ale po všech těch severskejch mordech to byla docela příjemná změna.

Napsat komentář dále...

Náhodné foto (F5 generuje nové)

Mamčiny vajíčka Dívčí Hrady Zavala Úsměv, prosím Míra u značky Bobování v Bobrový na louce Red submarine Poslední den školky Výstava veteránů