www.dobesovi.cz

Z japonského originálu Sekai no owari to hádoboirudo wandárando přeložil Tomáš Jurkovič, vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 2008, vydání první

Tenhle Japonec mě fakt baví. Už jsem od něj přelouskala kdeco a jednoznačně nejvíc mě zaujalo Norské dřevo. Krásně se to čte, stránky utíkají a člověku je pak líto, že je najednou konec.  Ale zpátky na Konec světa.

Blíže nespecifikovaný mladý chlapec začal pracovat pro Systém, prošel operací mozku a může tak provádět složité operace při zpracování dat. Setkává se s profesorem, který to má všechno na svědomí a dozvídá se, že během operace došlo k chybě a on již brzy opustí tento svět a začne žít ve světě, který vytvořilo jeho podvědomí. Je to dokonalý svět, kde všechno funguje a všichni jsou spokojení a šťastní, ale při příchodu do něj vám hned u vchodu seberou duši. Chlapec dlouze řeší, co bude dělat, zvažuje dokonce útěk z dokonalého světa, ale nakonec se rozhodne zůstat, za což může do značné míry i dívka z knihovny, kterou si zamiloval. Duši si však ponechá a tím se vyhostí z Města do Lesů. Plyne z toho nejspíš ponaučení, že ať se děje, co chce, dycky je dobrý neztratit duši. A co si vlastně představujete pod takým pojmom duša ???

Z anglického originálu A Confederacy of Dunces přeložil Jaroslav Kořán, vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 1989, vydání druhé

Ignácius Reily je snad největší magor, jakýho svět viděl. Má sice vysokoškolský titul, je vzdělaný a inteligentní, ale pro život ve společnosti naprosto nepoužitelný. Pohrdá všemi a vším, s každým se pře, na všechno má své vlastní neotřelé a pokrokové názory. Shodou nepříjemných okolností je donucen najít si práci. V Levyho kalhotách rozpoutá demonstraci je propuštěn. Stejně dopadne i jako pouliční prodavač párků. Jeho matka už je z něj na prášky a chce ho dát do ústavu. Když už si pro něj borci jedou s houkačkou, na poslední chvíli ho zachraňuje jeho kamarádka Myrna, se kterou vede nekonečné korespondenční diskuze a která je jen o trochu míň ujetá, než je on sám. Společně opouštějí New Orleans a můžeme se jen dohadovat, co kde vyvedou.

Tato kniha má velice pohnutý osud. Jedná se o autorovo první a zároveň jediné dílo, které mu nikde nechtěli vydat. Toole situaci neunesl a spáchal sebevraždu. Jeho matka však neúnavně obíhala nakladatelství a kniha nakonec vyšla. Thank God !

Z italského originálu Il nome della rosa přeložil Zdeněk Frýbort, vydalo nakladatelství Český klub v Praze roku 2005, vydání třetí

Svůj nejslavnější román napsal tento italský sémiolog, filosof a spisovatel ( *1932 ) jako svoji prvotinu v roce 1980. V roce 1986 bylo dílo zfilmováno Jean Jacquesem Annaudem se Seanem Connerym v hlavní roli.

Tohle nebyla lehká knížka, obtížně jsem se jí prokousávala, ale odměnou mi byl zajímavý a napínavý příběh. Děj mě zavedl do 14. století, kdy do jednoho italského opatství přichází Adson – vypravěč knihy spolu se svým učitelem bratrem Vilémem, který se zde má jednak zúčastnit katolického sněmu, ale také pomoci opatovi při objasnění smrti řeholníka Adelma. Vyšetřování jest velice zamotané a obtížné, zásadní roli v jejich pátrání hraje objasnění záhadného labyrintu v knihovně, do toho umírají další mniši, další jsou odvedeni inkvizitorem. Opatovi dochází trpělivost a chce poslat Viléma pryč. Ten nakonec záhadu rozluští. Vše se točilo kolem tajemné knihy, která obsahovala nebezpečné myšlenky. Starý a slepý Jorge napustil její stránky jedem, a tak umírali všichni zvědavci, kteří zatoužili po zakázaném ovoci. Krátce po odhalení vraha dojde k zapálení opatství. To hoří 3 dny a 3 noci a není již nikdy obnoveno. Kromě řešení zápletky s mrtvými mnichy autor popisuje život a poměry v opatství, vztahy mezi řeholníky, práci opisovačů a iluminátorů v knihovně. Kniha obsahuje mnoho hlubokých náboženských a filosofických myšlenek.

Z anglického originálu Mrs Dalloway přeložila Kateřina Hilská, vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 2004, vydání druhé, v tomto překladu první

Tuto knihu napsala anglická spisovatelka Virginia Woolfová ( 1882-1941) v roce 1925.

Celý příběh se odehrává v Londýně během jednoho krásného červnového dne roku 1923. Tohoto dne pořádá paní Clarissa Dallowayová večírek a je nutné zařídit spoustu věcí. Je to zajímavá, trochu snobská a sebestředná žena,  která na jednu stranu nemá večírky a moc lidí a plkání o ničem moc ráda, na stranu druhou je to dáma z lepších kruhů a ví, co je její povinnost. Do onoho poklidného a slunného dne vstupují další postavy – Clarissin manžel Richard, tak trochu její opak, učitelka a náboženská fanatička paní Kilmanová, která se snaží ovlivňovat jejich dospívající dceru Elisabeth, Peter Walsh – Clarissina velká láska, kterého si však odmítla vzít a který ji stále miluje a hlavně pan Septimus Smith, který postupem času začíná pomalu ale jistě bláznit : mluví se svým mrtvým přítelem z války, trpí pocity paniky a úzkosti, bojí se života a chce se zabít. V závěru knihy v panickém strachu ze svého doktora, který tvrdí, že mu nic není a nechce jej  léčit, páchá sebevraždu skokem z okna. Jeho smrt poznamená celý Clarissin večírek. Clarissu ta zpráva silně rozruší – co vede člověka k sebevraždě ? Co asi cítil ? Je lidský život tak nesnesitelný, že ho pan Septimus nedokázal unést ? A dokáže to paní Dallowayová ?

Rob Grant, Doug Naylor – Červený trpaslík

Jde o sérii čtyř knih, které by si měl povinně přečíst každý sklaní fanoušek kultovního seriálu Červený trpaslík. 1. díl Nekonečno vítá ohleduplné řidiče (Doug Naylor, Rob Grant), 2. díl Lepší než život (Doug Naylor, Rob Grant), 3. díl Poslední člověk (Doug Naylor) a 4. díl Pozpátku (Rob Grant).

První díl, Nekonečno vítá ohleduplné řidiče, nás ze začátku seznamuje s životem Davida Listera ještě před tím, než se dostal na trpaslíka. Čtenář se dovídá hodně zajímavých detailů, které nejsou v seriálu zmíněny. Nejvíc se mi líbily Rimmerovy myšlenkové pochody. Je to ještě větší magor, než jak je popisován v seriálu. No a abych nezapomněl, jedna z v prvních věcí, kterých si znalec seriálu při čtení všimne, jsou vulgární výrazy. Nevím, jestli je to chybou v překladu seriálu nebo v překladu knihy, ale nadávky v seriálu jsou jiné než v knize.

Druhý a třetí díl navazuje na úvodní knihu. Druhý díl je na můj vkus hodně roztáhlý. Lepší než život je počítačová hra, která způsobuje velmi těžkou závislost a je skoro nemožné se z této hry „dostat živý“ a tak většinou hra končí smrtí. Naštěstí ze seriálu víme, že s léčbou smrti se začalo hned jak Lister opustil Zemi. V Posledním člověku má Lister v rukou osud celého lidstva, tento díl je nejslabší a přiznám se, že nevím co z tohoto díla zmínit. Dlabu na tebe, ty hadronová kebule.

V závěrečném díle se Lister konečně dostává na Zem. A aby to neměl tak jednoduché, tak čas zde běží pozpátku. Naštěstí je tu Kocour, Rimmer a Kryton aby mu pomohli.

Co se týká autorů, tak Rob Grant je aktivnější spisovatel než Doug Naylor. Od Granta jsem si zkoušel přečíst také knížku Kolonie. Je psaná velmi podobným stylem jako Červený trpaslík, takže komu se zalíbil trpaslík, doporučuji přečíst i Kolonii. Článek k ní určitě taky nějaký napíšu.

Z francouzského originálu L´Élégance du hérisson přeložil Petr Christov, vydalo nakladatelství Host v Praze roku 2008, vydání první

Tuto báječnou knihu mi věnoval manžel k Vánocům na doporučení prodavaček z knihkupectví. Jedná se o druhý román této pro mě neznámé francouzské spisovatelky, narozené v roce 1969. Napsala jej v roce 2006.

Knihu „píší“ dvě ženy, žijící v Paříži v ulici Grenelle 7. První je domovnice Renée. Je jí 54 let, je vdova, malá, tlustá, žije s kocourem a s nikým se příliš nebratří, aby nevyšlo najevo, že je mnohem chytřejší a sečtělejší, než by domovnice měla být. Druhou je 12tiletá Paloma, autorka mnoha hlubokých myšlenek, velmi inteligentní, okolím nepochopená, rozhodnutá spáchat sebevraždu. Jejich osud se zcela změní , když se k nim do domu nastěhuje Japonec Ozu Kakuro. Ten brzy Renée „odhalí“ a začnou se přátelit. Renée se díky němu docela promění a stane se otevřenější a ne tak tvrdou. Spřátelí se s Palomou, povídají si a zjistí, že jsou naladěny na stejnou vlnu. Paloma se už nechce zabít, chce být naživu kvůli Renée a Kakurovi.

Kniha končí tragicky. Renée zajede dodávka, když se snaží pomoci bezdomovci. Umírá šťastná s myšlenkami na své blízké – na mrtvého manžela Luciena, na jedinou přítelkyni Manuelu, na Kakuru a hlavně na Palomu, holčičku, kterou by si přála mít za dceru, kterou nikdy neměla.

Z francouzského origunálu LÁrrache-Coeur přeložil Stanislav Jirsa, vydalo nakladatelství Aurora v Praze roku 1999, vydání druhé

Tuto divnoknihu mi věnovala sestřenice Veronika na konci minulého století. Teď po letech se k ní vracím v domění, že jí porozumím víc než zamlada. Srdcerváč je autorovým posledním románem a byl vydán v roce 1953. Kritikou nebyl přijat, což se není co divit, neb se jedná o dílo zvláštní, snové až fantasmagorické.

Ústřední postavou je psychoanalytik Kubohnát, který se vnímá jako prázdnou nádobu a chce se naplnit city a touhami druhých. Přichází do domu na útesu v době, kdy Klementýna rodí trojčata – Alexe, Felixe a Calexe. Manžela vyžene, protože už splnil svoji povinnost a na nic dalšího jej nepotřebuje. Kubohnát zůstává a vykonává pro ni různé pochůzky. Ovšem ty opravdu zvláštní věci se dějí dole ve vesnici. Koná se zde dědčí jarmark, kde se obchoduje s důchodci, neposlušná zvířata se přibíjejí na kříž, farář pořádá pěstní souboje s kostelníkem, který má představovat ďábla a z červené řeky loví Sláva svými zuby stud jiných. Matka Klemenýna trpí přehnaným strachem o své děti. Pouští je jen na zahradu, ale i ta jí časem začne připadat nebezpečná. Nakonec syny samou láskou zavře do klecí, aby si neublížili, což je ale velká škoda, protože kluci umějí létat. Kniha končí smrtí Slávy a Kubohnát na sebe bere jeho úkol.

Z anglického originálu The Water-Method Man přeložil Ivan Ryčovský, vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 2004, vydání druhé, v tomto překladu první

Tuto knihu napsal můj oblíbenec v roce 1972. Je to v pořadí pátá kniha, kterou jsem od něj přečetla – první byl Svět podle Garpa, následovala Pravidla moštárny, těsně před porodem jsem stihla Rok vdovou a Syna cirkusu mně půjčila Iva.

Hlavní postavou jest Fred Trumper, který má mladou manželku Biggie a syna Colma, ale nemá moc peněz, protože ho otec vydědil. Proto si přivydělává prodejem suvenýrů na stadionech. Na univerzitě se pak neúspěšně snaží o náročný překlad eposu Akthelt a Gunnel z dolnonorštiny. Nakonec podle mě ne zcela pochopitelně odejde od rodiny do Vídně hledat bývalého přítele Merrilla Overturfa, který je však už několik let mrtvý. Po návratu zjistí, že se mu žena se synem odstěhovala do Iowy za jeho kamarádem Couthem. Vzal do dobře, nechal se rozvést a ještě byl rád, že je jeho žena v dobrých rukách. Začne pracovat jako střihač u Ralpha Packera a najde si přítelkyni Tulpen, která s ním proti jeho vůli otěhotní. Navíc o něm Ralph začal točit dokument s názvem Posranej život. Je toho na něj moc, opět odchází, ale včas se mu rozsvítí a snaží se všechno napravit. Dokončí překlad, získá titul, otec mu dá peníze a on se vrací k Tulpen, která mu mezitím stihla porodit malýho Merrilla.

Jo a pitnou kúru mu naordinoval urolog doktor Vigneron na jeho potíže s erekcí. Měl pít hodně vody před a po pohlavním styku. Nakonec se na to Fred stejně vykašlal a šel na operaci.