www.dobesovi.cz

A je to tady. Náš Mirďa se dostal do věku, kdy musí do školky. Nadpis jsem sice zvolil hurá do školky, ale popravdě – žádný hurá to nebylo. Člověk si ve svém životě projde několikrát situaci, kdy je něco poprvé. Poprvé do školy, na rande, na internát, do práce… A po včerejšku jsem převědčený, že ze všech poprvé je to „poprvé do školky“ ze všech nej.
Každá nová situace se dá řešit tak, že do toho člověk skočí po hlavě, nebo se na danou situaci připraví. Ještě stále věřím, že štěstí přeje připraveným, tak jsme do toho šli s přípravami. Nebo jsme to alespoň měli v plánu 🙂

Hned první strašák byl seznam, co by dítě mělo umět před tím, než nastoupí do školky:

• Vydržet klidně sedět u jídla, umět pít ze skleničky nebo hrníčku
• Bezpečně chodit po schodech
• Poznat si svoje oblečení
• Obout a zout se, svléct a obléct si tepláčky, tričko a bundu
• Umýt si ruce a utřít se, používat záchod, vysmrkat se
• Uklidit po sobě
• Vyjádřit své potřeby a přání

To že je seznam pro dvouletý dítě? Dokázal bych během chvilky vyjmenovat 10 dospělých lidí, kteří nezvládnou ani polovinu věcí s tohoto seznamu 🙂

Další věc, přípravy. Cituji: Dítěti se má vysvětlit, že bude ve školce fajn, že tam bude mít kamarády a hodnou paní učitelku. Zároveň se mu má vysvětlit, že musí být hodný a poslouchat paní učitelku… Skoro každý dvouletý dítě našlo zalíbení ve slovech: ne, nebudu, né, nechcu, ne, nemluv. Zkuste s ním pak hodit řeč o školce 🙂 Veškerý přípravy se nakonec smrskly na zaplacení školky, na nákup bačkůrek, tenisek a oblečení.

Nakonec to všechno probíhalo zhruba následovně: Přišli jsme s Mirďou do školky, ukázali jsme mu jeho skříňku s obrázkem stromečku, převlíkli ho a odvedli k paní učitelce. Pak jsme se snažili paní učitelce vysvětlit, že nebyl nikdy sám bez rodičů a že mají v případě problémů volat. Paní učitelka vzala Mirďu do náruče, řekla hlavně žádný loučení, volat rodičům nemá smysl…. Tak jsme řekli jenom ahoj a Mirďa zmizel s paní učitelkou za rohem. Hotovo. To je celý.