www.dobesovi.cz

Vše začalo na konci září 2008, kdy mě můj pan zubař poslal ke Svatý Anně na vytrhnutí osmičky vlevo dole. Nemusím zdůrazňovat, jak strašně se mi do toho nechtělo. Z toho důvodu jsem to pořád odkládala a odvahu jsem sebrala až letos na začátku dubna. Zub byl vykažen a chca nechca musel ven. Později se ukázalo, že nejsem jediná posera, v čekárně se mnou seděl borec, který měl papír od doktorky z roku 2006. Při první návštěvě jsem uhradila poplatek 30 Kč, byl mi udělán rentgen a pan doktor mně řekl, že se bude jednat o složitější zákrok, protože je ta moje osmička zaklíněná za sedmičku a objednal mě na operační sál na konec dubna. Celý měsíc jsem hrůzou nespala, neboť jsem slyšela několik děsuplných historek o trhání osmiček. 22.4. v 9 hodin jsem stála před operačním sálem s myšlenkou : ať už je to proboha za mnou. Samotný zákrok trval 45 minut a nebolel, protože byl samozřejmě prováděn v lokálním umrtvení. Horší to pak bylo, když to asi po třech hodinách začalo přicházet k sobě. Kolem poledne se mně zatmělo před očima a už sem věděla, že asi omdlím. Mirek měl volno a staral se o Mirečka, tak sem mohla jen ležet a měla klid na svoje utrpení. Bolelo to jak ludra, ale ledovými obklady a pravidelným podáváním Ibalginu se mi vždy částečně ulevilo. Mluvit nešlo, snědla jsem za celý den jen dva jogurty, rty přišly k sobě až po šesti hodinách od zákroku a koutek jsem měla roztržen. Následující dny jsem velice opatrně jedla tekutá a kašovitá jídla, jemně prováděla ústní hygienu, nemluvila, nic nenosila, nepředkláněla se a spala na vysokým. V pondělí večer jsem kýchla a rozjely se mně stehy. Hned ráno jsem šla k Anně, po hodinovým čekání mně to doktorka vypláchla nějakým blivajzem a poslala dom. Za dva dny jsem tam šla na vytažení stehů a na další blivajzový výplach.  Další návštěva v případě komplikací, které naštěstí nenastaly a mně zůstala na památku po mojí osmičce vlevo dole doživotní díra v dásni. Děkuji.